Řada poskytovatelů sociálních služeb provozuje nebo uvažuje o zřízení tzv. sociálního podniku, který se zpravidla neobejde bez podpůrného financování z veřejných zdrojů. Podpora tohoto typu podnikání je dokonce součástí některých výzev v rámci Operačního programu Zaměstnanost. Jak na financování sociálních podniků pohlížejí pravidla veřejné podpory?
Pojem sociální podnikání (někdy též společensky prospěšné podnikání) není v českém právním řádu jednoznačně vymezen. Některé odstupné definice se shodují na prvcích, které sociální podnikání naplňuje. Mezi ně patří zejména:
- podíl sociálního podniku na řešení společenských problémů (místních, či v širším měřítku)
- ekonomicky udržitelná a konkurenceschopná činnost sociálního podniku založená na dosahování zisku, avšak nikoli pro zisk samotný, nýbrž pro jeho možnost zpětné reinvestice do činnosti obecně prospěšné,
- nediskriminační princip v oblasti pracovních příležitostí směřující k zaměstnávání zdravotně či sociál ě znevýhodněných osob s cílem jejich rehabilitace, resocializace a zabránění sociálního vyloučení.
S ohledem na celospolečenský význam činnosti sociálních podniků postupně vzrůstá i jejich podpora z veřejných zdrojů s cílem pomoci těmto subjektům zajistit dlouhodobější udržitelnost. S tím samozřejmě vyvstává otázka, zda sociální podnikání naplňuje znaky veřejné podpory a zda jsou tedy dány nějaké limity či překážky poskytování takové podpory z veřejných rozpočtů, ať již formou darů či dotací apod.
Pokud jde o charakter činnosti sociálních podniků, je třeba vždy sledovat, zda jsou či nejsou naplněny všechny znaky veřejné podpory podle článku 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Stejně tak jako u jiných podpor bude potom klíčové určit zejména to, zda je naplněn znak „podniku“ (tj. zda činnost sociálního podniku lze považovat za činnost hospodářskou ve smyslu pravidel veřejné podpory), a dále, zda podpora sociálního podniku může ovlivnit obchod mezi členskými státy EU. Podívejme se tedy na tyto znaky podrobněji.
K charakteru činnosti sociálního podniku
Sám název „sociální podnik“ sice napovídá, že by mohlo jít spíše o činnost hospodářskou, tj. nabízení zboží či služeb na relevantním trhu. Obecně i z výše naznačené charakteristiky sociálního podniku plyne, že jde o činnost na trhu, konkurenceschopnou, kde „sociální“ prvek je pouze jedním z atributů. Zpravidla jde o běžné podnikání či jinou výdělečnou činnost, kdy sociální podnik nabízí své služby či zboží navenek vůči spotřebitelům, a tím vstupuje do hospodářské soutěže s dalšími soutěžiteli na témže trhu zboží či služeb a konkuruje jim. K posouzení toho, zda je naplněn znak podniku ve smyslu pravidel veřejné podpory či nikoli, je však nutné právě zkoumat podmínky, nastavení a míru zastoupení oné „sociální složky“.
K lepšímu vysvětlení nám pomůže konkrétní příklad, ve kterém Úřad pro ochranu hospodářské soutěže posuzoval charakter činnosti sociálního podniku – chráněné dílny provozující kavárnu a čajovnu, a to v souvislosti s uvažovanou podporou rozšíření kapacit z veřejných zdrojů. Úřad v daném případě vyšel z rozhodnutí Evropské komise ze dne 27. června 2007 v případu č. N 558/2005 – Polsko (Wsparcie dia zakladów aktywnosci zawodowej), který se týkal podpory chráněných dílen zaměstnávajících zdravotně postižené osoby. Evropská komise v tomto posuzovaném případě dospěla k závěru, že se nejedná o veřejnou podporu, neboť činnost vykonávaná chráněnými dílnami nemá charakter hospodářské činnosti, a podporou těchto dílen tudíž nedochází ke zvýhodnění „podnikání“. Jakákoli hospodářská činnost, kterou chráněné dílny vyvíjejí v důsledku zaměstnávání zdravotně postižených osob, je pouze podpůrná a je neoddělitelně spojena s hlavním cílem, kterým je rehabilitace, vytváření pracovních příležitostí a sociální integrace zdravotně postižených osob. Evropská komise však ve svém rozhodnutí zdůrazňuje, že její závěr lze vztáhnout pouze na zařízení, jejichž primárním cílem je rehabilitace zdravotně postižených osob, a kde veškerý zisk z přidružené hospodářské činnosti těchto zařízení (touto činností je míněno nabízení zboží a/nebo služeb na trhu) je investován zpět do těchto zařízení a to na účely spojené přímo s rehabilitací a reintegrací zde zaměstnaných zdravotně postižených osob. V případě jiných zařízení nelze závěr Evropské komise aplikovat.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dále v rámci posouzení projektu rozšíření kapacit kavárny a cukrárny za účelem eliminace rizika nedovolené veřejné podpory doporučil dodržet následující podmínky:
- v rámci vytvořeného provozu zaměstnávat pouze osoby zdravotně postižené s tím, že jakékoliv další osoby mohou být zaměstnané pouze jako personál poskytující asistenci zdravotně postiženým zaměstnancům, popř. udržující každodenní fungování provozu;
- služby /zboží musí být nabízeny na místním trhu a za tržní ceny;
- prostředky získané z veřejných zdrojů by měly být (za účelem kontroly) evidovány v účetnictví odděleně a měly by být použity výhradně na účely, z nichž plyne prospěch zaměstnaným zdravotně postiženým osobám (pracovní pomůcky usnadňující práci, prostředky pomáhající těmto osobám v prostředí mimo provozovnu, rekreační a kulturní aktivity směrované zdravotně postiženým osobám, pomoc v uspokojování dalších potřeb těchto osob);
- musí být ošetřeno, aby prostředky, v jakékoli formě (příspěvky, úlevy na daních, zvýhodněný nájem apod.), získané z veřejných zdrojů v celkovém úhrnu nepřesáhly náklady skutečně vzniklé danému provozu.
K možnému dopadu na obchod mezi členskými státy EU
Pokud na základě posouzení charakteru činnosti sociálního podniku dojdeme k závěru, že se jedná o hospodářskou činnost (tedy nebude možno aplikovat výše pospaný případ), neznamená to nutně, že budou naplněny všechny znaky veřejné podpory. Jed totiž třeba ještě zkoumat, zda uvažovaná podpora může mít s ohledem na činnost sociálního podniku dopad na obchod mezi členskými státy EU.
Evropská komise byl v minulosti při výkladu podmínek naplnění tohoto znaku poměrně striktní a v zásadě razila princip, že téměř každá podpora (až na podporu malého rozsahu) může potenciálně obchod mezi členskými státy EU ovlivnit. Nicméně názor Evropské komise na toto téma se postupně vyvíjí, dokladem čehož je zveřejnění loňské tiskové zprávy ze dne 29. 4. 2015, kde na 7 případech prezentovala, jak pohlíží na tzv. lokální podporu neboli podporu, která nemá přeshraniční dopad – viz http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-4889_cs.htm
Komise v těchto případech naznačila, že zdaleka ne u každé podpory musí být automaticky znak potenciálního ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU naplněn. Komise vychází z názoru, že při každém posouzení případu podpory je nutno zkoumat zejména:
- dopad na zvýšení cestovního ruchu (v důsledku podpory dojde k větší návštěvnosti ze strany zahraničních turistů)
- dopad na trhy a spotřebitele v sousedních členských státech
- dopad na zvýšení poptávky nebo investic do daného regionu oproti regionům jiným
- vytvoření potenciálních překážek usazování společností z jiných členských států
- jazykové bariéry apod.
