S účinností od 1.1.2024 byla přijata nová nařízení upravující poskytování podpory malého rozsahu (de minimis).
Dosavadní tzv. Obecné nařízení de minimis (Nařízení Komise (EU) č. 1407/2013 ze dne 18. 12. 2013 o použití článků 107 a 108 SFEU na podporu de minimis, Úř. věst. L 352, 24. 12. 2013) bylo nahrazeno Nařízením Komise (EU) č. 2023/2831 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis, Úř. věst. L 15.12.2023.
Dosavadní tzv. Nařízení de minimis SGEI, upravující podporu malého rozsahu podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu (Nařízení Komise (EU) č. 360/2012 ze dne 25. 4. 2012 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu, Úř. věst. L 114, 26. 4. 2012) bylo nahrazeno Nařízením Komise (EU) č. 2023/2832 ze dne 13. prosince 2023 o použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na podporu de minimis udílenou podnikům poskytujícím služby obecného hospodářského zájmu, Úř. věst. L 15.12.2023.
Po zveřejnění obou nařízení okamžitě vyvstala otázka, od jakého data mají být aplikována, tj. odkdy se bude podle nich postupovat.
Obě nová nařízení nabyla účinnosti dnem 1.1.2024. Všichni si však uvědomují, že aplikace nových nařízení vyžaduje přijetí určitých opatření právního, organizačního i technického charakteru, což znamená určitý čas (např. úpravy v Centrálním registru podpor apod.). Zároveň některá ustanovení nových nařízení budou ještě vyžadovat podrobnější výklad ze strany Evropské komise, aby byla správně implementována do praxe. Z uvedeného důvodu bylo ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („Úřad“) vydáno doporučení, aby byla využita možnost tzv. přechodného období, která platí pro oba typy podpor malého rozsahu, kdy členské státy mohou maximálně do 30.6.2024 postupovat ještě podle dosavadních předpisů. Toto přechodné období bude v České republice využito, přičemž Úřad v průběhu první poloviny roku oznámí, odkdy je možno již bez problémů postupovat podle nových nařízení.
V této souvislosti samozřejmě vznikla otázka ohledně dotačních výzev, resp. programů podpory, které budou vyhlášeny již v první polovině roku a na základě nichž budou vydávány právní akty o poskytnutí podpory jak podle dosavadních nařízení, tak také (nejpozději od 1.7.2024) již podle nových nařízení.
Pro tyto případy Úřad doporučuje, aby v dotačních programech a výzvách byla uvedena jak dosavadní, tak i nová nařízení s tím, že podle nových nařízení bude postupováno po skončení přechodného období. Aplikace konkrétního nařízení se pak uvede a podrobněji specifikuje v konkrétním právním aktu o poskytnutí podpory.
Na tomto místě je nutné zdůraznit, že rozhodující datum pro aplikaci daného nařízení je datum, ke kterému příjemce získává právní nárok na poskytnutí podpory. Jde tedy o den právní účinnosti předmětného aktu. Jinak tomu bude u rozhodnutí o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu, jinak tomu bude u veřejnoprávní smlouvy, na základě níž se poskytuje dotace z územního rozpočtu (vzhledem k povinnosti zveřejnění v registru smluv, podmiňující její účinnost). Nejpozději od 1.7.2024 už nebude možné, aby právní akty poskytnutí podpory byly vydány podle dosavadních nařízení.
Jak je to s limity podpor
Diskuse o výši limitů obou podpor nakonec dopadla poměrně příznivě. Limit obecné podpory de minimis byl oproti dosavadnímu limitu zvýšen na 300.000 EUR a limit podpory de minimis SGEI byl zvýšen na 750.000 EUR. Princip kumulace obou podpor byl zachován, což znamená, že celková výše obou současně existujících podpor v rozhodném období nesmí přesáhnout 750.000 EUR, přičemž nesmí být překročen limit pro obecnou podporu de minimis 300.000 EUR. V praxi tedy lze poskytnout např. 300.000 EUR obecné podpory a 450.000 EUR podpory SGEI, nebo třeba 100.000 EUR obecné podpory a 650.000 EUR podpory SGEI apod.
Co se však zásadním způsobem mění, je ono rozhodné období, za které se daný limit počítá, a to u obou podpor shodně.
Zatímco dosavadní rozhodné období se počítalo na bázi účetních období, a to v součtu aktuálního účetního období a dvou předcházejících účetních období, nově se rozhodné období počítá jako tříleté období před poskytnutím podpory, tj. tři předcházející roky. V praxi to znamená, že podpora poskytnutá dne 30.6.2024 ještě podle dosavadního nařízení se bude sčítat se všemi podporami poskytnutými za účetní období 2022, 2023 a 2024 tj. od 1.1.2022 až do 31.12.2024, naproti tomu podpora poskytnutá dnem 1.7.2024 již podle nového nařízení se bude sčítat se všemi podporami poskytnutými za předcházející tříleté období, tj. od 1.7.2021 do 1.7.2024. Jak je vidět, není to zrovna velké zjednodušení a bude zajímavé, jak si s tím registr podpor poradí…
Nová definice „neziskové organizace“ a jejich zvýhodnění
Výše uvedené limity podpory de minimis jsou sledovány nejen za tzv. rozhodné období (časové hledisko sčítání podpor), ale též z hlediska pojmu „jeden podnik“. Výklad tohoto pojmu je již poměrně známý a vyvolává u některých příjemců situaci, kdy díky udělené podpoře jinému (propojenému) subjektu již nemůže dotčený žadatel o podporu žádat, neboť limit za „jeden podnik“ je již vyčerpán.
Definice jednoho podniku byla výslovně obsažena v Obecném nařízení de minimis. Zároveň obsahovala výjimku pro organizace, které mezi sebou nemají žádný vztah, ale mají přímou vazbu na tentýž orgán veřejné moci; takové subjekty se za jeden podnik nepovažují. Podrobnější výklad k této otázce poskytuje Úřad ve vydané METODICKÉ PŘÍRUČCE k aplikaci pojmu „jeden podnik“ z pohledu pravidel podpory de minimis.
Poměrně zásadní změnu v pojetí pojmu „jeden podnik“ přináší nové Nařízení de minimis SGEI, což může být zajímavé pro některé poskytovatele sociálních služeb, jejichž kapacity nejsou zařazeny do příslušné sítě sociálních služeb a není jim poskytována vyrovnávací platba podle Rozhodnutí Komise ze dne 20. 12. 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst. L 7, 11. 1. 2012).
Pro financování takovýchto služeb, resp. jejich kapacit, lze využít podporu de minimis SGEI. A právě tady může být zajímavá nově zakotvená výjimka, která z definice jeden podnik vyjímá kromě osob s vazbou na tentýž orgán veřejné moci též osoby s vazbou na tentýž neziskový subjekt či neziskové subjekty.
Podle článku 2 odst. 2 nového Nařízení de minimis SGEI se „jedním podnikem“ pro účely tohoto nařízení rozumí veškeré subjekty, které mezi sebou mají alespoň jeden z následujících vztahů:
- jeden subjekt vlastní většinu hlasovacích práv, která náležejí akcionářům nebo společníkům, v jiném subjektu;
- jeden subjekt má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů správního, řídicího nebo dozorčího orgánu jiného subjektu;
- jeden subjekt má právo uplatňovat rozhodující vliv v jiném subjektu podle smlouvy uzavřené s daným subjektem nebo podle ustanovení v zakladatelské smlouvě nebo ve stanovách tohoto subjektu;
- jeden subjekt, který je akcionářem nebo společníkem jiného subjektu, ovládá sám, podle dohody uzavřené s jinými akcionáři nebo společníky daného subjektu, většinu hlasovacích práv, náležejících akcionářům nebo společníkům, v daném subjektu.
Subjekty, které mají jakýkoli vztah uvedený v písmenech a) až d) prostřednictvím jednoho nebo více subjektů, jsou považovány za jeden podnik. Proto se podniky poskytující služby obecného hospodářského zájmu, které mezi sebou nemají žádný vztah, s výjimkou skutečnosti, že každý z nich má přímou vazbu na tentýž orgán či orgány veřejné moci nebo na tentýž neziskový subjekt či neziskové subjekty, pro účely tohoto nařízení nepovažují za jeden podnik.
Podle článku 2 odst. 1 písm. h) téhož nařízení se za neziskový subjekt pro účel podpory de minimis SGEI rozumí „subjekt bez ohledu na jeho právní postavení (zřízený podle veřejného, nebo soukromého práva) nebo způsob financování, jehož hlavním účelem je plnit sociální úkoly, který reinvestuje jakýkoli dosažený zisk a který se zabývá převážně nekomerčními činnostmi. Pokud tento subjekt vykonává rovněž komerční činnosti, musí o financování, nákladech a příjmech souvisejících s těmito komerčními činnostmi vést účetnictví oddělené od nekomerčních činností“.
Je nutné zdůraznit, že tato výjimka pro neziskové organizace se týká pouze podpory de minimis SGEI, nikoli obecné podpory de minimis!!
Komise tím zvýhodňuje podporu služeb obecného hospodářského zájmu, když v recitálu předmětného nařízení říká:
„Služby obecného hospodářského zájmu zaujímají mezi společnými hodnotami Unie mimořádné místo a mají zvláštní význam při podpoře sociální a územní soudržnosti. Služby obecného hospodářského zájmu by měly co nejvíce naplňovat potřeby uživatelů a členské státy by měly být schopny tyto potřeby uspokojovat co nejvhodnějším způsobem s přihlédnutím ke specifičnosti každého členského státu, zejména pokud jde o poskytování sociálních služeb. Proto by se podniky poskytující služby obecného hospodářského zájmu, které mezi sebou nemají žádný vztah, s výjimkou skutečnosti, že každý z nich má přímou vazbu na tentýž orgán či orgány veřejné moci nebo na tentýž neziskový subjekt či neziskové subjekty, neměly považovat za vzájemně propojené. Měla by se tedy zohlednit specifická situace podniků kontrolovaných týmž orgánem či orgány veřejné moci nebo týmž neziskovým subjektem či neziskovými subjekty, v níž mohou tyto podniky mít nezávislou rozhodovací pravomoc“.
Nová nařízení přináší ještě další změny, které bude nutné aplikovat. Jednou z nich je např. povinná registrace tzv. NACE (klasifikace ekonomických činností). Tato změna musí být taktéž promítnuta do centrálního registru, aby bylo možno ji v praxi naplnit.
