Ministerstvo potvrdilo výjimku pro sociální služby

Rozhovor s ředitelem odboru Financování územních rozpočtů a programové financování Ministerstva financí Ing. Miroslavem Matejem, Ph.D., na téma novely zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

Pane řediteli, novela rozpočtových pravidel vyvolává obavy, že přinese vyšší nároky na administraci dotačního procesu, než tomu bylo dosud.

Smyslem novely rozhodně není zavádět jakékoli náročnější administrativní postupy v rámci dotačního řízení. Jsem přesvědčen, že převážná většina územně samosprávných celků má již dnes nastaveny postupy tak, že víceméně korespondují s požadavky stanovené v novele. Jde nám tedy zejména o určité sjednocení postupů a zvýšení jejich transparentnosti tam, kde třeba poskytovatelé zatím žádná pravidla neměli. Je třeba připustit, že text novely může na některých místech vyvolávat nejasnosti a z toho plynoucí obavy o vyšší náročnosti dotačního procesu. Abychom některé základní otázky vysvětlili zavčasu, adresovali jsme všem obcím a krajům dne 6.3.2015 do datových schránek dokument nazvaný „Informace k některým ustanovením zákona č. 250/2015 Sb., ve znění zákona č. 24/2015 Sb.“. Věřím, že se touto Informací podařilo některé věci blíže objasnit.

Naším zaměřením je zejména oblast plánování a financování sociálních služeb. Pojďme si tedy říci, jak ministerstvo vnímá aplikaci § 10a odst.2 zákona ve vztahu k sociálním službám.

§ 10a odst. 2 stanoví tři možné typy dotací a návratné finanční výpomoci, a to:

1. na účel určený poskytovatelem v programu; jde tedy o typ „programové dotace“, jejíž účel poskytovatel sám prvotně a předem určí v jím vyhlášeném programu;
2. na účel určený samotným žadatelem v žádosti o poskytnutí dotace; tady jde o „individuální dotaci“, jejíž účel je posuzován ad hoc právě až na základě žádosti, aniž by poskytovatel předem jakýkoli „program“ stanovil;
3. na účel stanovený zvláštním právním předpisem.

Dotace poskytovatelům sociálních služeb jsou poskytovány na účel, vymezený zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Tímto účelem je zajištění dostupnosti dané sociální služby s tím, že zákon zároveň vymezuje i poskytovatele těchto dotací (MPSV, kraje, obce). Z uvedeného plyne, že na tyto dotace se ustanovení § 10c (ustanovení o programu dotace) nepoužije. Předpokládáme, že poskytovatelé dotací v uzavřených smlouvách na zákon o sociálních službách odkáží, čímž bude zřejmé, že jde o účel dotace stanovený zvláštním právním předpisem.

V souvislosti s poskytováním dotací na účel stanovený zákonem vznikla otázka aplikace § 10a odst.3 rozpočtových pravidel, tedy otázka, zda i v těchto případech nutno uzavírat veřejnoprávní smlouvy.

Smyslem novely bylo mj. postavit „na jisto“, že charakter smlouvy o poskytnutí dotace je veřejnoprávní, tj. že jde o veřejnoprávní smlouvu. Výslovné ustanovení novely je však pouhým vyjádřením toho, co už dosud jednoznačně dovozovala soudní judikatura. V praxi jsme se totiž mnohdy setkávali se smlouvami o dotaci, které byly uzavírány podle obchodního zákoníku atd.

Rozpočtová pravidla tak počítají s tím, že dotace bude poskytována na základě veřejnoprávní smlouvy, a to ve všech případech, ledaže by zvláštní zákon, stanovil odlišný právní akt o poskytnutí dotace (např. rozhodnutí). Rozpočtová pravidla samozřejmě neměla ambice zasahovat do zvláštní právní úpravy dané jinými předpisy. Pokud však zvláštní zákon nestanoví jinou formu poskytnutí dotace, pak se budou vždy aplikovat rozpočtová pravidla, kdy výsledkem dotačního procesu bude uzavření veřejnoprávní smlouvy.

Poměrně živou diskusi vyvolala informace v důvodové zprávě k novele rozpočtových pravidel o tom, že sdělení o nevyhovění žádosti bude mít charakter správního rozhodnutí. Je podle vašeho názoru záměrem zákona dotační proces takto formalizovat?

Předně je nutno zdůraznit, že poskytování dotací územně samosprávnými celky stojí na dvou základních pilířích, kterými jsou nenárokovost dotace a rozhodování o ní v samostatné působnosti příslušného územně samosprávného celku. O tom, zda bude dotace poskytnuta, a v jaké výši, rozhoduje poskytovatel, a jen těžko si lze představit, že by jeho vůli mohl nahradit někdo jiný.

Smyslem novely bylo zavést určitou míru transparentnosti dotačního postupu vůči žadateli o dotaci, aby se dozvěděl, že a z jakých důvodů mu dotace nebyla poskytnuta. Zákon v tomto ohledu používá výraz „sdělení“ o nevyhovění žádosti a nemá ambice jít za hranice této „informace“.

Samozřejmě asi nelze vyloučit, aby v případě zjevné netransparentnosti či jinak nezákonného postupu poskytovatele při rozhodování o dotaci měl žadatel právo se proti takovému postupu bránit.

Určitou otázku vyvolala i přechodná ustanovení novely. Jak lze tedy vnímat povinnosti poskytovatelů dotací ve vztahu k časové ose?

Dotace poskytnuté na základě žádosti podané před 20.2.20015 se novelou neřídí; poskytovatel postupuje pouze podle podmínek požadavků, které stanovil sám.
Pokud jde o dotaci na základě programu, kdy program byl vyhlášen před 20.2.2015, takové programy samozřejmě není nutno rušit ani měnit; Ministerstvo pouze doporučuje, aby poskytovatelé doplnili požadavky na žádosti resp. zajistili, aby  obsah žádostí podaných po 20.2.2015 byl v souladu s obsahovými náležitostmi § 10a odst.3 zákona.

A co povinnost zveřejňovat veřejnoprávní smlouvy?

Pokud jde o povinnost zveřejňovat uzavřené veřejnoprávní smlouvy podle § 10d zákona, Ministerstvo zaujalo výklad, že poskytovatelé nejsou povinni zveřejnit smlouvy uzavřené do 30.6.2015.

Vycházíme z konstrukce, že podle článku VI. zákona č. 24/2015 Sb., nabývá § 10d účinnosti až dnem 1.7.2015.  Pokud tedy má být postup podle § 10d aplikován na smlouvy uzavřené po účinnosti zákona, a část tohoto zákona (§ 10d) nabývá účinnosti až 1.7.2015, dovozujeme, že povinné zveřejňování veřejnoprávních smluv se týká až smluv uzavřených od 1.7.2015.