V říjnu 2018 jsme zde uveřejnili článek Je dobré dobrovolně vrátit dotaci? V návaznosti na tento článek přinášíme doplnění opřené o praktický případ příjemce dotace účelově určené k financování sociálních služeb. Tomu se totiž stalo, že na základě výzvy poskytovatele dotaci příslušnou část dotace skutečně vrátil, jenomže až po uplynutí stanovené lhůty. Možná si řeknete, jak se takový případ mohl stát. Je to vcelku prosté. Výzva doručená do datové schránky se někde zatoulala a než o ni stačily rozhodnout odpovědné orgány příjemce dotace, lhůta mezitím uplynula.
Případ se stal předmětem řízení příslušných orgánů finanční správy a vyústil v rozhodnutí Generálního finančního ředitelství. Z něho citujeme:
„… GFŘ na tomto místě uvádí, že pokud příjemce dotace provede opatření dle § 14f rozpočtových pravidel po stanoveném termínu (tj. po stanoveném termínu provede nápravné opatření nebo po stanoveném termínu vrátí poskytovatelem požadovanou dotaci či její část), nelze již využít ustanovení § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel, tj. právní fikci o neporušení rozpočtové kázně. V těchto případech přechází kompetence k vedení dalšího řízení v dané věci na finanční úřad stejně jako při nesplnění opatření dle § 14f rozpočtových pravidel. I v těchto případech musí finanční úřad domněnku poskytovatele o pochybení ze strany příjemce dotace po věcné stránce prověřit, tj. musí zjistit, zda k domnělému pochybení skutečně došlo a současně, že toto pochybení naplňuje skutkovou podstatu porušení rozpočtové kázně. Dále je vhodné podotknout, že dle ustanovení § 14f odst. 5 rozpočtových pravidel se částka dotace nebo její část vrácená na základě výzvy dle § 14f odst. 3 rozpočtových pravidel započítává dnem jejího vrácení poskytovateli do plnění povinnosti provést odvod za porušení rozpočtové kázně. Tato skutečnost bude ovlivňovat výpočet penále za porušení rozpočtové kázně, neboť s ohledem na uvedené se má za to, jako kdyby k datu vrácení poskytovateli bylo v započtené výši vráceno finančnímu úřadu. GFŘ k výše uvedenému uvádí, že bylo tedy jen na daňovém subjektu, zda požadovanou částku s výše uvedenými (nesankčními) následky ve stanovené lhůtě uhradí. Obecně lze uvést, že daňový subjekt měl mít nastaveny kontrolní mechanismy tak, aby k uvedenému pochybení nedošlo, jelikož v případě stanovení určité lhůty, tj. jde o nějaký běh času, s jehož koncem právo spojuje určité právní následky (vznik, změnu, zánik práv a/nebo povinností), anebo o nějaký časový okamžik, s nímž (s tím, že nastane, že k němu dojde), právo spojuje určité právní následky. Uvedený postup tak jde k tíži daňového subjektu. (…)
S ohledem na výše uvedené lze tedy dále konstatovat, že správcem daně byla správně započtena do povinnosti hradit odvod již uhrazená částka na účet MPSV (…). Nelze se ale ztotožnit s názorem daňového subjektu, že penále mělo být vyměřeno maximálně za několik dní. V dané věci je nutné si uvědomit, že porušení rozpočtové kázně spočívá v postupu daňového subjektu v rozporu se ZVZ a ne v pozdní úhradě vratky na účet poskytovatele, přičemž, jak je uvedeno podrobněji též níže, způsob výpočtu penále je dán rozpočtovými pravidly. Je potřeba opětovně podotknout, že pokud by daňový subjekt na tuto výzvu reagoval uhrazením požadované částky na účet poskytovatele, byla by tímto aktivována fikce neporušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 14f odst. 2 rozpočtových pravidel a daňovému subjektu by tak nevznikla povinnost hradit penále (tento případ by nebyl poskytovatelem dotace předán orgánům finanční správy k posouzení a vymáhání odvodu za porušení rozpočtové kázně)“.
Přestože se výše uvedený případ týká poskytnutí dotace ze státního rozpočtu, právní závěry citovaného rozhodnutí GFŘ lze plně aplikovat i na případy dotací z územního rozpočtu podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. I tato tzv. „malá rozpočtová pravidla“ obsahují ustanovení o výzvě k vrácení dotace či její části se stejnými právními důsledky v podobě fikce neporušení rozpočtové kázně. Pokud tedy příjemce dotace dospěje k závěru, že výzvě k vrácení dotace či její části vyhoví, musí tak učinit ve stanovené lhůtě, jinak zákonem stanovená právní fikce nenastane. Vrácená částka, byť po lhůtě, se však naštěstí započte do případného odvodu za zjištěné porušení rozpočtové kázně.
