Komise zveřejnila aktuální výši swapové sazby pro jednotlivé členské státy EU v závislosti na době trvání závazku k zajišťování služby obecného hospodářského zájmu. Výše swapové sazby ovlivňuje výši kalkulace tzv. přiměřeného zisku, který je umožněno zohlednit v rámci výpočtu vyrovnávací platby.
Aktuální výši swapové sazby naleznete na
http://ec.europa.eu/competition/state_aid/legislation/swap_rates_en.html
Podle Rozhodnutí Komise 2012/21/EU o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (Úř. věst. EU L 7) se „přiměřeným ziskem“ rozumí míra návratnosti kapitálu, kterou by požadoval průměrný podnik při úvahách o tom, zda bude poskytovat službu obecného hospodářského zájmu po celou dobu pověření, s přihlédnutím k úrovni rizika.
Pro účely tohoto rozhodnutí je míra návratnosti kapitálu, která nepřesáhne příslušnou swapovou sazbu navýšenou o 100 bazických bodů, v každém případě považována za přiměřenou. Příslušnou swapovou sazbou je ta swapová sazba, jejíž doba splatnosti a měna odpovídají době trvání a měně pověřovacího aktu. Jestliže poskytování služby obecného hospodářského zájmu není spojeno s výrazným komerčním nebo smluvním rizikem, zejména pokud jsou čisté náklady na poskytování služby obecného hospodářského zájmu v podstatě plně vyrovnány ex post, nesmí přiměřený zisk překročit příslušnou swapovou sazbu navýšenou o 100 bazických bodů.
Pokud bychom tedy vyšli z aktuálně zveřejněných swapových sazeb (pro první pololetí roku 2016), pak v případě, že poskytovatel sociální služby neponese žádné riziko (tj. je mu garantována vyrovnávací platba ve výši 100% způsobilých nákladů), bude výše jeho zisku považována za přiměřenou, pokud nepřesáhne míru 1,22% při době trvání pověření 1 rok, 1,27% při době trvání pověření 2 roky atd.
K uvedenému ještě nutno dodat, že Rozhodnutí Komise ani související předpisy striktně nestanoví, jakou finanční metodou se přiměřený zisk stanov, a proto je nutno vyjít z konkrétní situace. Možných přístupů se nabízí několik, z nichž nejčastější je metoda výpočtu „marže z obratu“, a to zejména tam, pokud se v rámci vyrovnávací platby nefinancuje pořizovací hodnota investice. V opačném případě se často používá metoda výpočtu tzv. vnitřního výnosového procenta (IRR). Při financování provozu sociálních služeb (bez pořizovací hodnoty investic) bude asi nejvhodnější vztáhnout přiměřený zisk k celkovému „obratu služby“, který zpravidla zohlední veškeré způsobilé náklady pro danou službu, tj. „celkové náklady nezbytné k plnění závazku veřejné služby“; protože služba obecného hospodářského zájmu je pojmově ztrátová (bez intervence z veřejných zdrojů), pokryje vyrovnávací platba vzniklou ztrátu a může přinést i něco navíc právě v podobě přiměřeného zisku počítaného příslušnou procentní sazbou nad rámec pokrytí celkových nezbytných nákladů.
V případě, že bychom chtěli u konkrétní služby či poskytovatele zdůvodnit vyšší míru přiměřeného zisku, bylo by nezbytné definovat a vymezit i jeho vyšší míru rizik; taková rizika mohou plynout z např. z nejistých výnosů (úhrady vybírané od uživatelů, úhrady od pojišťoven), či např. ze stanovené míry kofinancování služby z jiných než veřejných zdrojů (zisky z vedlejší hospodářské činnosti samotného poskytovatele, soukromé zdroje od třetích osob apod.).
Závěrem k tomuto tématu ještě nutno dodat, že možnost kalkulace a poskytnutí přiměřeného zisku závisí velmi výrazně na právním titulu, jakým je vyrovnávací platba poskytována. Pokud je alespoň část vyrovnávací platby poskytována na základě veřejné zakázky, lze v rámci hrazené ceny přiměřený zisk v zásadě bez větších problémů poskytnout. V případě dotací je situace mnohem horší, neboť ty s pojmem „zisk“ nepracují a jsou postaveny na zásadě plného vyúčtování rozpočtových prostředků, podloženého reálným použitím ke krytí stanovených způsobilých výdajů z dotace.
