V souvislosti s přijetím novely zákona o daních z příjmů týkajících se tzv. „stravenkového paušálu“ vznikla otázka, jak se tento stravenkový paušál chová ve vztahu k vyrovnávací platbě poskytované poskytovatelům sociálních služeb podle přímo použitelných předpisů EU o veřejné podpoře.
Předně je třeba říci, že zavedení tzv. stravenkového paušálu nepředstavuje z právního pohledu zásadní věcnou změnu oproti předchozímu stavu. Dosud zavedená praxe u řady zaměstnavatelů spočívala v tom, že zaměstnavatel poskytoval zaměstnanci příspěvek na stravu formou stravenek; nově má zaměstnavatel možnost poskytnout příspěvek na stravu zaměstnance též formou peněžitého plnění, které požívá pro zaměstnance i daňového zvýhodnění.
Podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za nedaňový příjem zaměstnance též peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Vzhledem k tomu, že pro letošní rok činí horní hranice stravného částku 108 Kč, představuje maximální daňově optimální příspěvek na stravování zaměstnance za jednu směnu částku 75,60 Kč.
Na straně poskytovatelů sociálních služeb vznikla v souvislosti se zavedením stravenkového paušálu diskuse na téma, zda je možné takovýto paušál zařadit do kalkulace vyrovnávací platby.
Jak již bylo v minulosti mnohokrát konstatováno, podle článku 5 Rozhodnutí Komise ze dne 20. 12. 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst. L 7, 11. 1. 2012) může vyrovnávací platba zahrnout veškeré náklady vzniklé při poskytování služby obecného hospodářského zájmu, přičemž nesmí přesáhnout rozsah nezbytný k pokrytí čistých nákladů vynaložených při plnění závazků veřejné služby, včetně přiměřeného zisku.
Kalkulaci vyrovnávací platby provádí v našem systému financování sociálních služeb zpravidla příslušný gestor sítě (zejména kraje), případně subjekt, který službu financuje mimo standardní systém základních sítí (např. poskytovatel dotace z ESIF apod.).
Náklady, které lze zahrnout do vyrovnávací platby, jsou stanoveny zpravidla na bázi způsobilých nákladů, jejichž definice není jednotná pro všechny gestory sítí. Obecný přístup ke způsobilým nákladům z hlediska věcného je ten, že jde o náklady nezbytné, tedy takové, které poskytovatel sociální služby musí vynaložit, aby mohl danou službu zajistit. V přístupu, co je nezbytností či povinností, se však mnohé názory liší. V praxi často zaznívá názor, že nezbytnými náklady jsou takové, které představují zákonnou povinnost subjektu poskytujícího služby.
Tak např. poskytovatel sociální služby je povinen platit svému zaměstnanci na pozici pracovníka přímé péče mzdu, a proto její výše (v ceně obvyklé a v rozsahu výše úvazku zařazeného do sítě) musí být zahrnuta do kalkulace vyrovnávací platby. Stejně tak odvody s ní spojené. To však neplatí u dobrovolných plnění vůči zaměstnanci, tzv. benefitů, byť daňově zvýhodněných.
Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci přestávku v práci na jídlo a oddech, poskytnutí příspěvku na stravu je však dobrovolným benefitem zaměstnanci, nikoli zákonnou povinností. Je-li tedy kalkulace vyrovnávací platby, pokud jde o osobní náklady, pojata na bázi nárokových plnění vůči zaměstnanci, pak stravenkový paušál nebude součástí těchto nákladů.
Jiný pohled na věc však přináší následující argumenty:
- příspěvek na stravu zaměstnanci se stal již zcela běžným, téměř automatickým benefitem;
- poskytovatelé sociálních služeb dlouhodobě usilují o zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce; není žádným tajemstvím, že zajistit a udržet sociální pracovníky je dlouhodobě velmi složitý problém;
- zatímco jiné benefity nejsou pro zaměstnance „životně“ důležité, poskytnutí kvalitní a cenově dostupné stravy je zcela zásadní pro výkon práce.
Tyto argumenty jistě nelze pominout. Pokud by tedy kalkulace vyrovnávací platby nebyla postavena na zákonném nároku, ale spíše na účelu a hospodárnosti daného nákladu, pak by jistě příspěvek na stravu mohl v rámci diskuse o nezbytnosti v rámci vyrovnávací platby obstát.
Navíc je zde ještě další fakt. Připuštění určitého nákladu do kalkulace vyrovnávací platby totiž neznamená, že se jedná o způsobilý náklad z konkrétní dotace. Pokud se podíváme např. na ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) nařízení vlády č. 89/20015 Sb., o provedení § 101a zákona o sociálních službách, to vylučuje čerpání dotace na tzv. plnění sociálního charakteru poskytovaná zaměstnancům v případech, kdy na tato plnění nevzniká nárok podle právních předpisů.
Gestor sítě, který stanoví kalkulaci vyrovnávací platby, tedy může určitý náklad připustit, aniž by tím předurčoval zdroj jeho krytí. V našem systému vícezdrojového financování sociálních služeb je běžné, že určitý náklad je zahrnut do vyrovnávací platby (např. odpisy), ale je vyloučeno jeho krytí z konkrétních dotací. To může mít pro poskytovatele sociální služby zásadní význam, neboť možnost zahrnout stravenkový paušál do vyrovnávací platby by mu umožnila, aby k jeho krytí nalezl jiný zdroj než z příslušné dotace a zároveň aby tento zdroj nezpůsobil případnou nadměrnost vyrovnávací platby.
V souvislosti s výše uvedeným nutno ještě zmínit otázku zachování určité rovnosti poskytovatelů sociálních služeb. V praxi je totiž často poukazováno na situaci, kdy některé organizace, které ze zákona tvoří fond kulturních a sociálních a potřeb a tento používají jako zdroj k poskytování příspěvku na stravu zaměstnancům, jsou fakticky zvýhodněny oproti jiným, které takový fond povinně netvoří. Jde o složitější otázku zahrnutí prostředků k tvorbě fondů do vyrovnávací platby, která již přesahuje účel tohoto článku, ale v praxi to určitá zvýhodnění přinést může.
Na závěr si dovolím vyslovit svůj ryze osobní názor a shrnout výše uvedenou problematiku. Mám zato, že zahrnutí příspěvku na stravu do vyrovnávací platby není sice povinné (takže pokud zahrnut není, nejde o porušení právních předpisů), ale rozhodně stojí za zvážení jej v rámci kalkulace vyrovnávací platby připustit, a to alespoň ve výši daňově optimálního maxima.
