Dnem 1. 10. 2022 nabyl účinnosti zákon č. 245/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů. Zákon přinesl eurokonformní změny pojetí definice skutečného majitele, což může mít praktické dopady pro poskytovatele sociálních služeb. Zákon zároveň stanovil šestiměsíční lhůtu, v rámci níž lze dočasně provést příslušné změny v evidenci skutečných majitelů bezplatně. Tato lhůta končí dnem 1. 4. 2023 a mohou ji využít zejména poskytovatelé sociálních služeb, kteří podle dosavadní právní úpravy skutečného majitele, a tedy i evidenční povinnost vůbec neměly, nebo subjekty, které ji měly a podle dosavadní právní úpravy zápis do evidence zajistily.
Změna pojetí skutečných majitelů
Důvodem změny zákona o evidenci skutečných majitelů byla skutečnost, že Evropská komise konstatovala nesoulad mezi českou vnitrostátní úpravou dle zákona o evidenci skutečných majitelů („zákon“) a tzv. AML směrnicí (směrnice EU upravující předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu).
Z uvedeného důvodu bylo přikročeno k eurokonformní novele, která zákon maximálně přibližuje evropskému pojetí institutu skutečného majitele, a snaží se tak odstranit mj. výkladové pochybnosti tak, aby bylo možné provést snazším způsobem identifikaci skutečných majitelů v souladu s evropským právem.
Z praktického hlediska nemusí zákon nutně znamenat pro některé poskytovatele sociálních služeb zásadní změny. Protože však správnost údajů zapsaných do evidence skutečných majitelů je podmínkou pro možnost ucházet se o dotační podporu z veřejných zdrojů (podle rozpočtových pravidel), je nutné, aby se poskytovatelé sociálních služeb ujistili, že jimi provedený zápis do evidence odpovídá zákonným požadavkům a reálně vypovídá o osobách, které je nutno podle zákona považovat za skutečné majitele. Jisté je, že zcela nově mají skutečného majitele poskytovatelé sociálních služeb v právní formě církve a náboženské společnosti vzniklé podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Na tyto organizace plně dopadají obecná ustanovení zákona o skutečných majitelích korporací.
Kdo je tedy podle zákona skutečným majitelem poskytovatele sociálních služeb?
Dále uvádíme příklady nejčastějších právních forem poskytovatelů a návod, jak správně identifikovat skutečného majitele.
Územně samosprávný celek a dobrovolný svazek obcí
Pokud je poskytovatelem sociální služby samotná obec nebo kraj, pak takový poskytovatel podle § 7 odst. 1 písm. a) nemá skutečného majitele. Totéž platí pro dobrovolný svazek obcí.
Příspěvková organizace státní nebo zřízená územním samosprávným celkem
Obdobně je na tom příspěvková organizace zřízená státem, obcí nebo krajem, neboť nemá skutečného majitele.
Jakákoli další právnická osoba, kterou stát, kraj nebo obec převážně financuje, uplatňuje v ní rozhodující vliv nebo jmenuje a odvolává většinu osob, které jsou členy jejího statutárního nebo kontrolního orgánu.
I takováto právnická osoba nemá skutečného majitele. Zákon výslovně hovoří o obecně prospěšné společnosti a zapsaném ústavu jejichž zakladatelem je stát, kraj nebo obec. Dále zákon hovoří o jiných právnických osobách, ve kterých má přímo nebo nepřímo veškeré podíly (myšleno obchodní podíly, tj. majetkovou účast) a podíly na hlasovacích právech stát, kraj nebo obec. Sem lze zařadit např. obchodní korporace, u nichž je jediným společníkem stát, kraj nebo obec, nebo teoreticky třeba spolek, kde členy jsou pouze obce apod.
Obecně prospěšná společnost a zapsaný ústav (mimo případů uvedených výše)
Skutečným majitelem dle § 5a a § 6 odst. 2 zákona je:
- fyzická osoba, která je zakladatelem, a
- každá fyzická osoba, která je v postavení: ředitele, člena správní, člen dozorčí rady nebo osoba v obdobném postavení, a
- každá další fyzická osoba, která na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti, může přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání dosáhnout toho, že rozhodování statutárního nebo jiného řídicího orgánu odpovídá její vůli.
Spolek a právnické osoba ve formě církve nebo náboženské společnosti
Pro určení skutečného majitele je nezbytné vycházet z obecné úpravy zákona vztahující se na korporace. Skutečným majitelem proto dle § 4 zákona je:
- každá fyzická osoba, která uplatňuje rozhodující vliv v korporaci nebo korporacích, které mají v dané korporaci samostatně nebo společně podíl větší než 25 %, nebo
- každá fyzická osoba, která uplatňuje rozhodující vliv v korporaci jinými prostředky (např. na základě dohody o řízení korporace);
- každá fyzická osoba, která má: větší než 25% podíl na (i) základním kapitálu, a/nebo (ii) hlasovacích právech, a/nebo (iii) zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku;
- ten, kdo může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu korporace;
- každá fyzická osoba, která je členem jejich statutárního orgánu nebo osobou v obdobném postavení nebo osobou zastupující právnickou osobu v tomto orgánu.
Ne všechny výše uvedené podmínky u korporací budou u spolku či církve v praxi přicházet v úvahu. Např. spolek není kapitálovou korporací, takže nelze hovořit o tom, že by člen spolku měl nějaký podíl (myšleno obchodní podíl), neboť spolek je založen na principu členství. To ale neznamená, že by člen spolku nemohl mít podle stanov právo na podíl na likvidačním zůstatku; stejně tak zpravidla má i hlasovací práva. Stejný pohled nutno uplatnit při posuzování skutečného majitele církve nebo náboženské společnosti.
Akciová společnost a společnost s ručením omezeným
Skutečným majitelem je podle § 4 zákona je:
- každá fyzická osoba, která uplatňuje rozhodující vliv v korporaci nebo korporacích, které mají v dané korporaci samostatně nebo společně podíl větší než 25 %, nebo
- každá fyzická osoba, která uplatňuje rozhodující vliv v korporaci jinými prostředky (např. na základě dohody o řízení korporace);
- každá fyzická osoba, která má větší než 25% podíl na (i) základním kapitálu, a/nebo (ii) hlasovacích právech, a/nebo (iii) zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku;
- ten, kdo může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu korporace.
Přináší zákon pro poskytovatele sociálních služeb nějaké zjednodušení při podávání žádosti o dotaci?
Při přečtení důvodové zprávy k zákonu to vypadá velmi nadějně. Z důvodové zprávy citujeme:
„K bodům 21 a 22 (§ 16 odst. 2 a 3)
Do výčtu subjektů, kterým může být umožněn dálkový přístup k údajům v neveřejné části evidence skutečných majitelů, se doplňují (1) poskytovatelé dotací a veřejné finanční podpory ….
Ustanovení některých zákonů [§ 14 odst. 3 písm. e) bod 2. zákona 218/2000 Sb. a § 10a odst. 3 písm. f) bod 2. zákona č. 250/2000 Sb.] vyžadují po žadatelích o dotaci dokládat údaje o skutečném majiteli, je-li žadatel právnickou osobou. Konkrétně se vyžaduje přímo výpis z evidence skutečných majitelů ve formě úplného výpisu. Stávají režim je v praxi nevhodný a spojený se zbytečnou administrativou, kdy žadatelé dokládají údaje, kterými státní správa již disponuje. Dnešní podoba nevyhovuje principům digitálně přívětivé legislativy (zásada only once, tedy sdělovat údaje pouze jednou) a představuje pro žadatele zbytečnou administrativní zátěž. Zátěž paradoxně vzniká i na straně poskytovatele, který musí s žadatelem dále komunikovat a řešit doplnění podkladů žádosti.
Nepraktičnost se ve zvýšené míře projevuje v případě právnických osob, které nemají zřízenu datovou schránku (především spolky), a nemohou proto jednoduše získat úplný výpis z evidence. Kvůli získání úplného výpisu musí tito žadatelé kontaktovat příslušný soud. Tím je zbytečně zatěžována i administrativa soudu. Situace je absurdní navíc tím, že údaje obsažené v úplném výpise se zpravidla v případech spolků (u nich probíhá automatický průpis údajů ze spolkového rejstříku) nijak neliší od údajů dostupných z veřejné části evidence.
Nově popsané problémy odpadnou, jelikož poskytovatelé si budou údaje z evidence skutečných majitelů (úplné výpisy) zjišťovat napřímo. Uplatní se § 7 zákona 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů. Obecně lze odkázat i na pravidlo § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Lze doplnit, že ustanovení nedopadá jen na poskytovatele dotací a nevratných finančních výpomocí ve smyslu velkých a malých rozpočtových pravidel, ale na tuzemské poskytovatele jakýchkoli dotací i podle jiných právních předpisů“.
Osobně jsme zvědavi, jak se tato vize důvodové zprávy promítne do dotačních řízení, neboť s přijetím zákona nebyla novelizována rozpočtová pravidla. Pokud rozpočtová pravidla stále vyžadují po žadatelích o dotaci předložení úplného výpisu z evidence skutečných majitelů (obligatorní náležitost dotační žádosti), pak není zřejmé na základě čeho dospívá výše citovaná důvodová zpráva k závěru, že si úplný výpis obstará poskytovatel dotace a žadateli odpadne tato administrativní zátěž.
Pokud v tomto ohledu bude poskytnut nějaký výklad, rádi se o něj se čtenáři našich článků podělíme.
Závěrem lze tedy doporučit všem poskytovatelům sociálních služeb, aby provedli opětovnou identifikaci svých skutečných majitelů podle zákona a případně navrhli příslušné změny. Zejména tam, kde změna nebude přímo vyplývat z oficiálního postavení příslušné osoby dle zápisu ve veřejném rejstříku, a nebude tudíž možný automatický průpis do evidence skutečných majitelů.
