Nedávno jsme zodpovídali zajímavý dotaz ze strany kraje, který se týkal tzv. neprůtokového neinvestičního transferu zřízené příspěvkové organizaci na opravy a havárie majetku, který příspěvková organizace – poskytovatel sociálních služeb používá pro svou činnost a který má od kraje svěřen k hospodaření na základě zřizovací listiny. Otázka zněla, zda takto poskytnuté prostředky lze klasifikovat jako poskytnutí finančních prostředků na základní činnosti sociální služby a zda se tedy tato vyplacená finanční částka z rozpočtu kraje započítá do výše stanovené vyrovnávací platby.
Pojem neinvestiční transfer je používán zejména v účetní resp. rozpočtové terminologii. Podle § 2 vyhl. MF č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, se za transfer (na rozdíl od nákupů) považuje výdaj, proti kterému nestojí přímá protihodnota. Neinvestiční transfer potom představuje poskytnutí peněžních prostředků na výdaje neinvestiční povahy. Pojem transfer tedy vyjadřuje ekonomickou povahu transakce, nikoli konkrétní právní důvod jeho poskytnutí, tj. právní titul; tím může být např. dotace, příspěvek zřizovatele PO apod.
Z uvedeného plyne, že transfer, ať již v jakékoli jeho konkrétní právní podobě, bude obecně podléhat pravidlům o veřejné podpoře ve smyslu článku 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Pokud transfer směřuje na podporu sociální služby zařazené do krajské sítě, zpravidla nebude možno říci, že nebudou naplněny všechny znaky veřejné podpory. Většinou půjde o podporu hospodářské činnosti a díky zařazení do sítě (avšak nejen tomu) bude obtížné dovozovat ryze lokální význam resp. dopad takové podpory. Proto bude zpravidla nutné aplikovat na poskytnutou podporu Rozhodnutí Komise SGEI (Rozhodnutí Komise ze dne 20. 12. 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst. L 7, 11. 1. 2012), tj. zohlednit jej při výpočtu a korekci vyrovnávací platby.
Situace však není zase tak jednoduchá. Je totiž třeba analyzovat, zda daný neinvestiční výdaj v podobě opravy majetku představuje benefit pouze pro danou sociální službu a její základní činnosti. Pokud totiž příspěvková organizace provozuje i další činnosti, lze téměř s jistotou říci, že podpora zasáhne i tyto další činnosti. Např. oprava střechy, kotle, ČOV apod., což bývají časté důvody neinvestičních transferů, představuje reálně podporu všech činností, které se v dané budově realizují. Tedy nejen základních činností určité sociální služby, ale nezřídka kdy i fakultativních činností, navazujících aktivit, podporu jiné sociální služby, ale třeba i podporu pronájmů nebo jiné doplňkové hospodářské činnosti.
Ideální případ je, pokud příspěvková organizace v dané budově provozuje pouze základní činnosti sociální služby; potom celá podpora jde na vrub těchto základních činností. Pokud však jsou prováděny i další činnosti, je možno resp. nutno na vrub vyrovnávací platby na základní činnosti dané služby započíst pouze alikvotní část hodnoty podpory a zbytek řešit ve vztahu k ostatním činnostem, posoudit dopad pravidel veřejné podpory a hledat i její vhodný režim.
Nad rámec výše uvedeného je důležité, aby takovýto transfer nebyl v rozporu se zásadou rovnosti a zákazu diskriminace při plošném nastavení vyrovnávací platby. Pokud tento transfer kraj zahrne do vyrovnávací platby příspěvkové organizaci, měla by být i ostatním poskytovatelům sociálních služeb v síti vyrovnávací platba nastavena tak, že v rámci ní budou moci čerpat dotace či dary nebo jiné platby na obdobnou opravu z veřejných zdrojů.
