V poslední době se stále častěji setkáváme s případy, kdy zejména neziskové organizace (a to nejen oblasti poskytování sociálních služeb) řeší otázku, zda na výzvu poskytovatele dotace vrátit dotaci či její poměrnou část. V našem článku se zamýšlíme nad otázkou, jaké důsledky takové dobrovolné vrácení dotace má.
Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů („RPUR“) ve svém § 22 odst. 6 stanoví, že „poskytovatel dotace písemně vyzve příjemce dotace k vrácení dotace nebo její části ve stanovené lhůtě, zjistí-li na základě kontroly, že příjemce dotace porušil povinnost stanovenou právním předpisem, která souvisí s účelem, na který byly peněžní prostředky poskytnuty, nedodržel účel dotace nebo podmínku, za které byla dotace poskytnuta, u níž nelze vyzvat k provedení opatření k nápravě. V rozsahu, v jakém příjemce dotace vrátil dotaci nebo její část, platí, že nedošlo k porušení rozpočtové kázně, Výzva k provedení opatření k nápravě a výzva k vrácení dotace nebí její části není pro příjemce dotace závazná…“ Předmětné ustanovení stojí na třech základních principech:
- princip povinnosti výzvy k vrácení prostředků ze strany poskytovatele dotace;
- princip dobrovolnosti vrácení prostředků, tj. nezávaznosti výzvy pro příjemce dotace; a
- princip právní domněnky neexistence porušení rozpočtové kázně, je-li výzvě vyhověno.
Zjistí-li tedy poskytovatel dotace, že u příjemce nastaly skutečnosti svědčící o porušení rozpočtové kázně, je povinen vyzvat příjemce k vrácení dotace, resp. její poměrné části odpovídající míře a závažnosti porušení a příslušným ustanovením veřejnoprávní smlouvy, upravujícím tuto problematiku. Příjemce má v zásadě na výběr ze tří možných variant:
- výzvě zcela vyhovět a prostředky v požadovaném rozsahu vrátit;
- výzvě vyhovět částečně a vrátit část prostředků, u nichž se domnívá, že je výzva oprávněná;
- výzvě zcela nevyhovět.
V případě, že příjemce výzvě zcela vyhoví a vrátí prostředky v plném rozsahu, jak poskytovatel požaduje, nastává právní domněnka, vyjádřená slovy „platí, že nedošlo k porušení rozpočtové kázně“. V případě částečného vyhovění výzvě tato domněnka platí v odpovídajícím rozsahu vrácení prostředků.
U částečného vrácení nastává v praxi často následující problém. Zjištění poskytovatele dotace je vícečetné (více pochybení), přičemž poskytovatel uplatnil principy absorpční zásady tak, že vyměřil výši vratky v sazbě odpovídající nejpřísnějšímu skutku. Pokud příjemce nesouhlasí s některým zjištěním, ale jiným ano, je třeba dát pozor na to, jaký má případná změna klasifikace skutku reálný dopad na výši vratky. V jednom případě se stalo, že příjemce intenzivně bojoval za změnu posouzení určitého skutku, avšak jiné skutky uznával. I kdyby byl napadený skutek nakonec posouzen jako v souladu se zákonem a pravidly, existence dalších skutků by stejně opravňovala poskytovatele dotace požadovat po příjemci vratku v dané výši.
Právní domněnka, že nedošlo k porušení rozpočtové kázně, znamená, že vratkou je celý případ uzavřen. Poskytovatel nezahajuje žádné řízení o odvodu a ani odvod nemůže uložit, neboť k porušení rozpočtové kázně v právním slova smyslu nedošlo. Totéž se týká penále, přestože příjemce po určitou dobu veřejné peníze „spravoval“.
Pokud příjemce výzvě nevyhoví, poskytovatel dotace předává věc k řízení o uložení odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně příslušnému orgánu podle § 22 odst. 9 RPUR. Proti rozhodnutím o odvodu a penále je přípustné odvolání, o kterém rozhodují orgány uvedené v § 22 odst. 10 RPUR, případně následně též soudní přezkum.
Významným ustanovením, které se v praxi hodně využívá, je potom ustanovení § 22 odst. 14 RPÚR, které upravuje institut prominutí odvodu či penále. Podle tohoto ustanovení může příjemce dotace podat poskytovateli dotace žádost o prominutí nebo částečné prominutí povinnosti odvodu a penále, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí právní moci platebního výměru, kterým byly odvod nebo penále vyměřeny. Prominout lze z důvodů hodných zvláštního zřetele.
Vzhledem k tomu, že žádost o prominutí může podat ten, kdo porušil rozpočtovou kázeň, a to po nabytí právní moci platebního výměru, je zákonem pojmově vyloučeno, aby o prominutí požádal příjemce dotace ohledně dobrovolné vratky.
Pokud tedy příjemce dotace zvažuje, zda má či nemá výzvě k vrácení prostředků vyhovět, či nikoli, měl by mít na paměti následující principy. Vyhoví-li výzvě a prostředky vrátí, nastává právní domněnka, že neporušil rozpočtovou kázeň. Nebude mu vyměřen žádný odvod ani penále a nebude vůči veřejnému rozpočtu evidován jako dlužník. Na druhou stranu se však vrácením prostředků zbavuje jakéhokoli opravného prostředku proti tomuto postupu a ztrácí i možnost požádat o prominutí takové uskutečněné vratky.
Naopak nevyhoví-li výzvě, bude moci ve správním (daňovém) řízení uplatnit veškeré opravné prostředky včetně soudního přezkumu. Po právní moci platebních výměrů bude muset odvod a penále zaplatit, jinak bude evidován jako dlužník vůči veřejnému rozpočtu. I přes zaplacení však bude mít dále možnost požádat o prominutí odvodu a penále.
Příjemce dotace by tedy měl s péčí řádného hospodáře bedlivě uvážit, jaký postup zvolí, a to zejména s ohledem na to, jaké jsou jeho potenciální šance v případě přezkumu rozhodnutí o odvodu či penále.
