V březnovém článku Co přináší pro poskytovatele sociálních služeb nový zákon o evidenci skutečných majitelů jsme vás informovali o přijetí zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, který nabyl účinnosti dnem 1.6.2021 („zákon“). Zákon upravuje vedení evidence skutečných majitelů a také práva a povinnosti vznikající v souvislosti se zjišťováním skutečného majitele a zápisem údajů o něm do evidence.
Královéhradecký kraj uspořádal dne 17.6.2021 ve spolupráci s AK HOLEC, ZUSKA a Partneři pro poskytovatele zařazené do krajské sítě sociálních služeb pracovní workshop, na kterém byly poskytovatelům představeny praktické návody, jak správně identifikovat skutečné majitele podle příslušné právní formy právnické osoby a jakým způsobem zkontrolovat, zda takové osoby byly automaticky propsány do evidence skutečných majitelů. Příklady některých poskytovatelů ukázaly, že automatický průpis rozhodně není dokonalý a že do evidence skutečných majitelů nejsou k dnešními dni zapsány všechny osoby, které nutno považovat za jejich skutečné majitele.
Vzhledem k tomu, že každý poskytovatel coby tzv. evidující osoba odpovídá za to, že zápis v evidenci je úplný, přesný a aktuální a též vzhledem k tomu, že nově nutno výpis z evidence předkládat též v rámci každého dotačního řízení podle rozpočtových pravidel územních rozpočtů (dotace od kraje a měst/obcí), je nezbytné, aby si poskytovatelé zápisy do evidence co nejdříve zkontrolovali a případně zjednali rychlou nápravu. Na zákonnou lhůtu 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona v případě žadatelů o dotace se rozhodně nelze odvolávat.
Podle § 37 zákona je stanoveno, které osoby se jako skuteční majitelé jednotlivých právních forem právnických osob do evidence automaticky propisují. Nicméně ne vždy toto v praxi nastalo, a navíc, okruh skutečných majitelů je širší, než lze dovodit ze zápisu z veřejného rejstříku nebo ze zápisu v dosavadní evidenci vedené před účinností zákona.
V Královéhradeckém kraji byli identifikováni poskytovatelé sociálních služeb, kteří podle zákona skutečného majitele nemají, a tedy v evidenci jejich zápis nefiguruje. Jedná se o právní formu církví a náboženských společností, fyzických osob nezapsaných do obchodního rejstříku registrovaných jako poskytovatelé sociálních služeb, obcí a příspěvkových organizací územních samosprávných celků (kraje a obcí). Další osoby, které skutečné majitele nemají, uvádí zákon v § 7. Namátkovou kontrolou zápisů v rámci evidence u těchto poskytovatelů nebyl zjištěn žádný poskytovatel, který by ze zákona skutečného majitele neměl, a přesto by byl do evidence zapsán. Potud se tedy zdá být evidence celkem spolehlivá.
Problémy však nastávají u forem právnických osob, které skutečné majitele mají, a zpravidla jich mají více. Zde je nutno se zaměřit zejména na obecně prospěšné společnosti, zapsané ústavy a spolky.
Uveďme si některé příklady.
Pokud je zakladatelem obecně prospěšné společnosti či zapsaného ústavu obec nebo několik obcí (bez dalších zakladatelů), platí, že skutečného majitele nemají a do evidence se nezapisují; žádný automatický průpis údajů u těchto poskytovatelů tedy neměl nastat, což bylo na některých příkladech potvrzeno.
Pokud však je zakladatelem obecně prospěšné společnosti či zapsaného ústavu jiná osoba, zpravidla fyzická osoba či více osob, nebo jiná organizace (např. spolek, obchodní korporace apod.), pak takový poskytovatel skutečné majitele má, a to všechny fyzické osoby v postavení ředitele, členů správní a dozorčí rady, a dále všechny fyzické osoby, které jsou jejími zakladateli, případně další fyzické osoby v postavení skutečného majitele zakladatele, je-li tento právnickou osobou. A zde již byly v evidenci nalezeny chyby, kdy automatický průpis nezachytil všechny osoby. Takovou situaci musí poskytovatel napravit, přičemž § 40 zákona stanoví, že automatickým průpisem není dotčena možnost, aby byly údaje vymazány a nahrazeny novými údaji.
Další chyby byly zjištěny u spolků, kde identifikace skutečného majitele nás zpravidla dovede ke statutárnímu orgánu. Ten může být podle stanov spolku individuální (předseda) nebo kolektivní (výbor, předsednictvo apod.). Skutečným majitelem je pak každý člen kolektivního statutárního orgánu, na rozdíl od ústavu či obecně prospěšné společnosti to však není člen kontrolního orgánu.
U spolku byl identifikován ještě jeden zajímavý případ, byť se teoreticky může týkat i zapsaného ústavu.
Skutečným majitelem spolku je ze zákona též každá osoba, která má podíl na likvidačním zůstatku spolku vyšším než 25%. Stanovy některých spolků určují, že členové spolku mají v případě zrušení spolku s likvidací nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Pokud by šlo teoreticky o spolek se 3 členy s rovným podílem na likvidačním zůstatku, splňoval by každý člen spolku definici skutečného majitele (v postavení tzv. koncového příjemce), a všichni členové spolku by museli být zapsáni v evidenci. Takový případ automatický průpis nepostihne, neboť údaj ze stanov není podkladem pro jeho realizaci.
Královéhradecký workshop ukázal, že automatický průpis u řady poskytovatelů sociálních služeb byl proveden řádně a v evidenci jsou zapsáni všichni jejich skuteční majitelé. Takoví poskytovatelé mohou bez dalšího využít výpis z evidence pro účely nadcházejících dotačních řízení.
U některých výše zmíněných „rizikových“ právních forem však shledal nedostatky, za jejichž odstranění jsou již odpovědni samotní poskytovatelé a bez jejichž aktivního zásahu nebude výpis z evidence zobrazovat úplné, přesné a aktuální údaje.
