Nedávný rozsudek krajského soudu naznačil, jak budou soudy přistupovat k případům soudního přezkumu sdělení o nevyhovění žádosti o dotaci podle § 10a odst. 4 zákona č. 250/2000 Sb., rozpočtová pravidla. Pravděpodobně jedno z prvních soudních rozhodnutí shledalo sdělení o nevyhovění žádosti o poskytnutí dotace za nedostatečně zdůvodněné, tedy z pohledu soudu nepřezkoumatelné.
Soudní přezkum sdělení o nevyhovění žádosti
Podle § 10a odst. 4 rozpočtových pravidel „nevyhoví-li poskytovatel žádosti, sdělí bez zbytečného odkladu žadateli, že jeho žádosti nebylo vyhověno a důvod nevyhovění žádosti“.
Když bylo toto ustanovení do rozpočtových pravidel vtěleno (únor 2015), byla vedena poměrně široká diskuse na téma, zda nevyhovění žádosti podléhá nějakému řízení o opravném prostředku, případně možnosti domáhat se jeho přezkumu soudní žalobou. Diskutovalo se zejména, zda nějaký orgán, rozhodující o opravném prostředku, může změnit rozhodnutí v samostatné působnosti územně samosprávného celku, zda může posuzovat a revidovat důvody pro přiznání resp. nepřiznání dotace atd.
Ministerstvo financí již v roce 2015 vydalo stanovisko, kterým danou problematiku shrnulo takto:
- na postup podle § 10a odst. 4 rozpočtových pravidel (nevyhovění žádosti o dotaci) se vztahuje správní řád;
- vzhledem k tomu, že se dotace poskytuje výhradně formou veřejnoprávní smlouvy podle části páté správního řádu (§ 159 odst. 1), nevede se o žádosti o dotaci správní řízení ve smyslu § 9 správního řádu;
- vzhledem ke znění § 10a odst. 4 rozpočtových pravidel v případě negativního výsledku posouzení žádosti o dotaci příslušný orgán vyhotoví pouze sdělení, které podléhá části čtvrté správního řádu;
- proti sdělení o nevyhovění žádosti nepřipouští správní řád žádný opravný prostředek a je jako úkon vyloučeno z dozorového zásahu Ministerstva vnitra;
- sdělení o nevyhovění žádosti je však „rozhodnutím“ ve smyslu § 65 soudního řádu správního a lze se proti němu bránit (byť obsahově omezeně) přímo správní žalobou.
Správní soud neurčuje a nepřezkoumává, jakým způsobem má kraj hospodařit se svým majetkem. Pokud však kraj poskytuje příspěvky na základě vlastních pravidel, je soud oprávněn kontrolovat, zda tato pravidla jsou dodržována, případně zda nakládání s veřejnými prostředky není diskriminační či jinak porušující elementární principy platné v právním státu.
Případ nesouladu sociální služby se SPRSS
Nedávné rozhodnutí krajského soudu, o němž chceme informovat, se týká případu žaloby poskytovatele sociálních služeb, který se domáhal přezkumu negativního rozhodnutí dotačního orgánu o jeho žádosti o poskytnutí dotace na některé jím poskytované sociální služby.
Dotační orgán v daném případě posoudil žádost poskytovatele a shledal nesoulad služeb, na něž je dotace žádána, se Střednědobým plánem RSS příslušného kraje. Následně byla ve věci vydána fakticky 2 „rozhodnutí“. Předně šlo o usnesení příslušného Zastupitelstva kraje, kterým bylo s konečnou platností rozhodováno o poskytnutí resp. v daném případě o neposkytnutí dotace. Dále pak šlo o formální sdělení podle § 10a odst. 4 rozpočtových pravidel, kterým dotační orgán informoval poskytovatele sociálních služeb (žadatele o dotaci) o tom, že jeho žádosti nebylo vyhověno; jako důvod byl shledán právě nesoulad služeb se SPRSS.
Usnesení Zastupitelstva kraje nelze soudně přezkoumávat
Krajský soud se předně zabýval otázkou, zda může přezkoumávat rozhodnutí Zastupitelstva kraje v samostatné působnosti. Jeho závěr byl tomto ohledu jednoznačně negativní.
„V posuzovaném případě se jedná o účelově vázanou dotaci poskytnutou ze státního rozpočtu podle zákonných pravidel do dispozice kraje, který v samostatné působnosti a podle nastavených pravidel rozhoduje Zastupitelstvem kraje o podpoře poskytovatelů sociálních služeb. Kraj nakládá s prostředky v samostatné působnosti a výsledek rozdělení dotací mezi žadatele je fakticky výsledkem politické vůle kraje. Krajský soud nemůže v souladu se zásadou zdrženlivosti jakkoliv zasahovat do rozhodnutí kraje o tom, jak má konkrétně naložit s prostředky, které má na podporu sociálních služeb v kraji. To je výsledkem striktně politického jednání v orgánech kraje a jde o zcela autonomní postupy. Z uvedeného důvodu má krajský soud za to, že nemůže podrobit soudnímu přezkumu usnesení Zastupitelstva kraje, neboť takové usnesení je rozhodnutím politickým, které nelze podřadit pod § 65 s. ř. s. Krajský soud vycházel především z toho, že kdyby připustil soudní přezkum usnesení Zastupitelstva kraje v této věci, pak by se nemohl vyhnout tomu, aby nezasáhl do práva na samosprávu kraje a hospodaření s rozpočtovými prostředky kraje nad míru přípustnou. Krajský soud skutečně nemůže jakkoliv přezkoumat vyjádřenou vůli Zastupitelstva kraje o poskytnutí/neposkytnutí dotace na sociální služby. Jednalo by se totiž o přímý zásah do hospodaření kraje, ke kterému není krajský soud oprávněn“.
Sdělení podle § 10a odst. 4 rozpočtových pravidel musí být přezkoumatelné
Pokud jde o sdělení o nevyhovění žádosti podle § 10a odst. 4 rozpočtových pravidel, v tomto případě postavil krajský soud svoji pravomoc zcela najisto. Jak mj. konstatoval, „správní soudnictví nemůže rezignovat na kontrolu toho, zda kraj dodržuje pravidla, která pro rozdělování takto určených přípěvků sám stanovil (…), případně zda mechanismus nakládání s veřejnými prostředky není diskriminační či jinak porušující elementární principy platné v právním státu…. Rozhodnutí o neposkytnutí dotace má negativní dopady do právní sféry žalobce. Je evidentní, že žalobce s podanou žádostí spojoval své legitimní očekávání, že mu bude dotace udělena, jestliže je poskytovatelem sociálních služeb již od roku 1995 a je registrovaným zařízením od roku 2007. Žalobce je přesvědčen o jednoznačné deklarované potřebnosti jim poskytované sociální služby. Právě z důvodu neoddiskutovatelného dopadu takového rozhodnutí do právní sféry žadatele, připustil Nejvyšší správní soud soudní přezkum sdělení o neposkytnutí dotace.
Podle § 10a odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech platí, že sdělení je zasíláno žadateli o dotaci poskytovatelem dotace, přičemž obsahem tohoto sdělení má být informace o nevyhovění žádosti o dotaci a uvedení důvodu nevyhovění žádosti. Žalobce v podané žalobě uvedl, že mu nebyl sdělen věcný důvod neposkytnutí dotace tak, aby bylo zřejmé, že rozhodující subjekt nevybočil z mezí uvážení, nedopustil se diskriminace a nerovnosti vůči žalobci.
Ve sdělení je uvedeno, že žádosti o poskytnutí dotace nebylo vyhověno pro nesoulad služeb se Střednědobým plánem a že se dotace poskytuje pouze na služby, které jsou v souladu se Střednědobým plánem a s jeho aktualizací formou akčního plánu. Krajský soud se ztotožňuje se žalobcem v tom, že takto uvedený důvod neposkytnutí dotace je naprosto vágní a nic konkrétně neříkající o tom, z jakého důvodu nejsou sociální služby poskytované žalobcem v souladu se Střednědobým plánem a jeho aktualizací. Proti takto vágně uvedenému důvodu neposkytnutí dotace se ani žalobce nemůže relevantně bránit správní žalobou, neboť nemá s čím polemizovat a možné důvody neposkytnutí dotace si může pouze domýšlet. Krajský soud pak v takovém „odůvodnění“ nemá žádný podklad pro to, aby mohl sdělení podle § 10a odst. 4 zákona o rozpočtových pravidel podrobit přezkumu tak, jak jej nastavil Nejvyšší správní soud v rozsudku publ. pod č. 2133/2010 Sb. NSS, tj. z hlediska toho, zda byla dodržena pravidla, která si žalovaný pro poskytování dotací nastavil (podle Metodiky), zda nebylo nakládání s veřejnými prostředky vůči žalobci diskriminační či jinak porušující elementární principy platné v právním řádu. Krajský soud souhlasí se žalovaným v tom, že sdělení podle § 10a odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech nebylo koncipováno jako rozhodnutí podle § 67 a násl. správního řádu a nelze tudíž požadovat, aby takové sdělení mělo veškeré náležitosti správního rozhodnutí, se kterými počítá správní řád. Nicméně zákon o rozpočtových pravidlech jako požadavek na toto sdělení stanoví uvedení důvodu neposkytnutí dotace. Takový důvod či důvody proto musí být uvedeny v takovém rozsahu, aby podávaly konkrétní podklad postupu žalovaného při neschválení dotace. Mělo by být vysvětleno, jak o žádosti o dotaci bylo uváženo, zda jí nebylo vyhověno z důvodů formálních či věcných, jaká kritéria byla brána v úvahu při hodnocení žádosti a poskytované sociální služby a jaká kritéria příp. nebyla naplněna. Jedině takové odůvodnění podá záruku pro to, aby byla vyloučena libovůle při rozhodování o poskytování dotací. Jedině takové odůvodnění pak bude soudem přezkoumatelné. Krajský soud doplňuje, že neklade zvýšené nároky na odůvodnění sdělení, ovšem je nutné trvat na tom, aby důvody neposkytnutí dotace byly žadateli dostatečně konkrétně a srozumitelně sděleny a aby byly opřeny o hodnotící kritéria.“
Na základě výše uvedeného krajský soud shledal žalobou napadené sdělení o nevyhovění žádosti o poskytnutí dotace nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
Soud nemůže uložit poskytnutí dotace
V závěru předmětného rozsudku krajský soud znovu zdůrazňuje, že se v žádném případě u krajského soudu nelze domoci toho, aby uložil povinnost poskytnout dotaci na požadované sociální služby a v požadované výši. „Rozhodnutí o vynakládání veřejných prostředků z rozpočtu kraje je rozhodnutím politickým souvisejícím s ústavně garantovaným právem na samosprávu, do něhož nepřísluší správnímu soudu zasahovat. Jestliže správní soud nemůže hodnotit, jakým způsobem má kraj hospodařit se svým majetek, tak nemůže ani zasahovat do toho, jakým způsobem mají být rozděleny prostředky na zajištění poskytování sociálních služeb v kraji.“
