Zákon č. 38/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, propojil poskytování sociální a zdravotní péče výrazně těsněji než dosavadní právní úprava. Vybraní poskytovatelé pobytových sociálních služeb musí zajistit ošetřovatelskou péči, a pokud ji poskytují vlastními zaměstnanci na základě zdravotnického oprávnění, vzniká u jednoho poskytovatele skutečný sociálně-zdravotní celek. Tomu by měla odpovídat také konstrukce služby obecného hospodářského zájmu, pověřovacího aktu a vyrovnávací platby. Dosavadní pověření omezená pouze na základní činnosti sociální služby totiž zdravotní péči zpravidla nepokrývají.
Dva rozdílné instituty, které nelze zaměňovat
Od 1. července 2026 zákon o sociálních službách mezi základní činnosti zařazuje také „pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví“. Zákon však výslovně stanoví, že se za tyto úkony nepovažují činnosti, které lze provádět pouze v rámci poskytování zdravotních služeb.
Prováděcí vyhláška zahrnuje do této činnosti například pomoc při užití léčivého přípravku bez porušení integrity kůže nebo pomoc při manipulaci se sběrnými sáčky. V současné úpravě může být tato činnost součástí osobní asistence a pečovatelské služby. Nejde však o zdravotní službu a její zavedení nelze vykládat jako rozšíření všech základních činností sociálních služeb o ošetřovatelskou péči.
To je pro veřejnou podporu rozhodující. Bylo-li dosavadní pověření k výkonu SGEI vymezeno jako poskytování sociální služby v rozsahu jejích základních činností podle zákona o sociálních službách, nelze pod takové vymezení bez dalšího zahrnout zdravotní péči. Ošetřovatelská péče zůstává zdravotní službou podléhající zákonu o zdravotních službách, zdravotnickému oprávnění, odborným kompetencím zdravotnických pracovníků a pravidlům veřejného zdravotního pojištění.
Nová základní činnost tedy neodstraňuje hranici mezi sociální a zdravotní péčí. Naopak ji výslovně potvrzuje.
Povinnost zajistit péči ještě neznamená, že ji poskytuje sociální služba
Poskytovatel vybraných pobytových sociálních služeb musí podle § 80a zákona o sociálních službách zajistit ošetřovatelskou péči po celou dobu poskytování služby. Zákon mu nabízí dva základní modely.
V prvním modelu poskytuje péči vlastními zaměstnanci. Musí přitom získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb a vedle registrace sociální služby se stává také poskytovatelem zdravotních služeb. Právě zde vzniká „sociálně-zdravotní“ služba v užším zákonném smyslu: stejný subjekt na základě obou oprávnění koordinovaně poskytuje sociální i zdravotní složku péče.
Ve druhém modelu zajišťuje ošetřovatelskou péči jiný poskytovatel zdravotních služeb, například poskytovatel domácí péče. Poskytovatel sociální služby splní zákonnou povinnost tím, že zdravotní péči smluvně zajistí nebo umožní její poskytování subjektem zajištěným zdravotní pojišťovnou. Zdravotní službu však v tomto případě neposkytuje on sám, nýbrž jiný podnik.
Toto rozlišení má zásadní dopad na pověření i výpočet vyrovnávací platby.
Jedna služba pro klienta by měla být jednou SGEI
Jestliže stejný poskytovatel disponuje registrací sociální služby i oprávněním k poskytování ošetřovatelské péče a obě složky poskytuje vlastními pracovníky, existují silné důvody vymezit sociálně-zdravotní službu jako jeden závazek veřejné služby.
Takové řešení odpovídá zákonné definici sociálně-zdravotní služby i skutečným potřebám klienta. Ten nečerpá dvě na sobě nezávislé služby. Sociální pomoc, dohled, podpora soběstačnosti a ošetřovatelská péče se u něj časově, personálně i provozně prolínají. Sdílejí prostory, část vybavení, vedení, administrativu i některé režijní náklady.
Takové pověření je slučitelné také se současnou evropskou úpravou. Rozhodnutí Komise (EU) 2025/2630 výslovně zahrnuje mezi podporované SGEI služby uspokojující sociální potřeby v oblasti zdravotní a dlouhodobé péče a péče o zranitelné skupiny. Pověřovací akt proto může vymezit koordinovanou sociální a ošetřovatelskou péči jako jediný funkční celek, pokud přesně stanoví její obsah, cílovou skupinu, území, dobu trvání, parametry kompenzace a mechanismus kontroly nadměrného vyrovnání.
Dosavadní pověření omezené pouze na základní činnosti sociální služby proto nelze na zdravotní složku jen extenzivně vyložit. Má-li být kompenzován také případný deficit ošetřovatelské péče, je nutné pověření pro futuro odpovídajícím způsobem změnit nebo vydat nový pověřovací akt.
Úhrada zdravotní pojišťovny nemusí pokrýt celé náklady
Ošetřovatelská péče v zařízení sociálních služeb je při splnění zákonných podmínek hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Musí být zejména indikována ošetřujícím lékařem a poskytnuta oprávněným poskytovatelem v rozsahu smlouvy se zdravotní pojišťovnou.
Důvodová zpráva k tomuto tématu uvádí:
„…konkrétní úhradový mechanismus a výše úhrady budou stanoveny v návaznosti na tento zákon k tomu stanovenými procesními postupy (na základě projednání v pracovní skupině k seznamu zdravotních výkonů podle § 17b zákona o veřejném zdravotním pojištění a v dohodovacím řízení podle § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění), a to za účasti zástupců poskytovatelů a současně tak, aby bylo zaručeno, že z veřejného zdravotního pojištění budou v odpovídající výši pokryty náklady na zdravotnický personál, věcné a přístrojové vybavení zdravotní složky péče a režii související s poskytováním zdravotní složky péče…“ a dále „…v souvislosti s financováním této péče lze očekávat, že zdravotní péče poskytovaná a vykazovaná v souladu se stanovenými pravidly již nebude dofinancovávána z jiných zdrojů, např. z příspěvku zřizovatele…“
Předkladatel tedy vycházel z předpokladu, že řádně poskytovaná a vykazovaná zdravotní péče nebude vyžadovat dofinancování z jiných zdrojů. Důvodová zpráva však nevylučuje vyrovnávací platbu pro případ prokazatelného deficitu čistých nákladů; podle našeho názoru úhrada zdravotní pojišťovny nemusí v každém jednotlivém případě nutně pokrýt úplné ekonomické náklady zajištění této péče. Poskytovateli mohou vznikat také náklady na nezbytnou personální připravenost, koordinaci, společné provozní zázemí nebo kapacitu, kterou nelze v plném rozsahu vykázat jako jednotlivé zdravotní výkony.
Je-li zdravotní složka zahrnuta do pověřené sociálně-zdravotní SGEI, představují úhrady zdravotních pojišťoven výnosy této služby. Při výpočtu vyrovnávací platby se musí v plném rozsahu odečíst od uznatelných nákladů. Pokud však po jejich započtení zůstane prokazatelný deficit čistých nákladů pověřené služby, evropská pravidla nevylučují jeho dorovnání další vyrovnávací platbou.
Doplňkovou dílčí část vyrovnávací platby může za splnění příslušných podmínek poskytnout kraj, obec nebo jiný veřejný subjekt, který má pro takový postup odpovídající působnost a rozpočtový titul.
Co by měly kraje, obce a poskytovatelé řešit nyní
Nová právní úprava vyžaduje revizi dosavadní praxe pověřování. Zejména je vhodné ověřit:
- zda poskytovatel zajišťuje ošetřovatelskou péči sám, nebo externě; zda dosavadní pověřovací akt zahrnuje pouze základní činnosti sociální služby;
- zda má být zdravotní složka nově zahrnuta do stejné SGEI;
- kdo bude případný deficit zdravotní složky kompenzovat;
- jak budou odděleny účelově vázané zdroje a činnosti mimo SGEI;
- kdo provede kontrolu nadměrného vyrovnání za celý funkční celek.
Nové nebo rozšířené pověření musí odpovídat aktuálnímu rozhodnutí Komise (EU) 2025/2630 ze dne 16. prosince 2025 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu a o zrušení rozhodnutí 2012/21/EU (Úř. věst. L, 19.12.2025).
Pověření sociálně-zdravotní službou jako jedinou SGEI může být vhodným řešením zejména tehdy, když stejný poskytovatel zajišťuje sociální i ošetřovatelskou péči vlastními zaměstnanci. Umožní zahrnout náklady a výnosy obou složek do jednoho kontrolovaného ekonomického celku a případný neuhrazený deficit dorovnat transparentní vyrovnávací platbou. Praxe ukáže, jak se k tomu jednotliví zadavatelé postaví.
