Poskytovatelé sociálních služeb, uplatnění snížení daňového základu a prokazování daňové úspory od roku 2018

Jedním z významných nástrojů, jak snížit zákonným způsobem základ daně z příjmů právnických osob, je, u vybraných veřejně prospěšných poplatníků („VPP“) (tedy s výjimkou obce, kraje, poskytovatele zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby, a profesní komory a poplatníka založeného za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, kteří nejsou organizací zaměstnavatelů), postup podle §20/7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů („ZDzP“). Lze tedy základ daně zjištěný podle §20/1 ZDzP snížený podle §34 ZDzP dále snížit až o 30 %, maximálně však o 1.000.000 Kč, použije-li VPP prostředky získané touto úsporou na dani v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) prováděných nepodnikatelských činností. V případě, že 30 % snížení činí méně než 300.000 Kč, lze odečíst částku ve výši 300.000 Kč, maximálně však do výše základu daně. Veřejná vysoká škola, obecně prospěšná společnost nebo ústav, které jsou soukromou vysokou školou podle zákona upravujícího vysoké školy, a veřejná výzkumná instituce mohou základ daně zjištěný podle odstavce 1 snížený podle §34 dále snížit až o 30 %, maximálně však o 3.000.000 Kč, použijí-li prostředky získané touto úsporou na dani v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) na vzdělávání, vědecké, výzkumné, vývojové nebo umělecké činnosti a v případě, že 30% snížení činí méně než 1.000.000 Kč, mohou odečíst částku ve výši 1.000.000 Kč, maximálně však do výše základu daně.

Postup podle §20/7 ZDzP je velmi hojně používán, a to zejména tak, že řada VPP nevěnuje dostatečnou pozornost správnému vyplňování formuláře daňového přiznání, a to zejména na ř. 100 až 162 a významně nesprávný nebo významně nesprávně vysoký základ daně je snížen odpočtem podle §20/7 ZDzP a to až na hodnotu 0,– Kč. Daň z příjmů je tedy zjištěna ve výši 0,– Kč a nastává všeobecná spokojenost.

Zejména se však zapomíná na ustanovení §20/7 ZDzP, kdy je povinností použít prostředky získané úsporou na dani v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) na ….. Splnění této podmínky se všeobecně neprověřuje (nekontroluje) a z §20/7 ZDzP se uplatní pouze ta výhodnější část.

VPP je povinen použití daňové úspory prokázat (samozřejmě, že nikoliv automaticky v následujícím období nějakými přílohami k daňovému přiznání) a to v případě zákonných daňových řízení (postup k odstranění pochybností, daňová kontrola).

Je tedy nutné v prvním kole výši daňové úspory vypočítat a to jednoduchým způsobem, tj. DAŇOVÁ ÚSPORA = hodnota podle §20/7 ZDzP na ř. 251 daňového přiznání x sazba daně z příjmů platná v daném období. Např. daňová úspora z roku 2017 = 300.000 x 0,19 = 57.000,– Kč.

Následně v roce 2018 se bude „testovat“ použití daňové úspory ke krytí nákladů (výdajů) na …..

Jedním z nástrojů, jak prokázat použití daňové úspory je „rozpuštění“ fondu z vlastního kapitálu, který byl vytvořen ze zisku (nikoliv z bezúplatných plnění nebo z vkladů), „zpět“ do výnosů, a to ke krytí příslušných, zákonem požadovaných nákladů.

Druhým možným nástrojem je vykázání „ztrátové“ činnosti s přihlédnutím k tomu, zda se jedná o VPP s širokým základem daně nebo VPP s úzkým základem daně.

V případě, že nelze prokázat použití daňové úspory na krytí zákonem stanovených nákladů, se částka, o kterou byl snížen základ daně podle §20/7 ZDzP, a to ve výši, která odpovídá poměru nevyčerpané úspory na dani, a to v tom zdaňovacím období, nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém došlo k porušení podmínek pro použití úspory na dani nebo k ukončení činnosti se podle §23/3-a)-8. ZDzP uvádí na ř. 30 formuláře daňového přiznání a zvyšuje se tím základ daně z příjmů právnických osob.