Plánování a financování sociálních služeb v roce 2016

Rozhovor s Ing. Lindou Maršíkovou o očekáváních, co přinese rok 2016 v oblasti plánování a financování sociálních služeb.

Plánování a financování sociálních služeb je bezesporu oblastí, která zejména v poslední době prochází řadou naprosto zásadních změn. O tom, jak tento vývoj vnímá Ministerstvo práce a sociálních věcí a jaká očekávání s ním spojuje, jsme si povídali s Ing. Lindou Maršíkovou, vedoucí oddělení koncepce financování sociálních služeb MPSV.

Paní inženýrko, co vás napadne jako první, když se řekne rok 2016 a sociální služby?

Rok 2016 bude reálně prvním rokem financování sociálních služeb jako služeb obecného hospodářského zájmu. Předchozí rok 2015 byl rokem ve znamení postupného zavádění tzv. vyrovnávací platby a s tím souvisejících opatření v oblasti legislativní, finanční, organizační, metodické. V roce 2016 bychom měli nejen sobě, ale i Evropské Komisi prokázat, že jsme pravidla financování služeb obecného hospodářského zájmu vzali skutečně vážně. Je však třeba si uvědomit, že zavádění nového systému je spojeno s řadou úskalí a překvapení. Pravidla EU o veřejné podpoře jsou v této oblasti spíše rámcová a vyžadují nejen praktické výklady, ale též konfrontaci s českým právním prostředím. Uvedu to na příkladu pojmu „přiměřený zisk“, se kterým pravidla počítají při kalkulaci vyrovnávací platby. Přečteme-li si definici obsaženou v příslušném Rozhodnutí Komise, není z ní zcela zřejmá metoda jeho výpočtu, aby jí zadavatelé a poskytovatelé sociálních služeb rozuměli, a tudíž uměli i aplikovat. Pokud navíc konfrontujeme institut přiměřeného zisku s českým právním řádem, konkrétně např. s rozpočtovými pravidly, jen těžko hledáme odpověď na otázku, jak v rámci dotací s jakýmkoli ziskem pracovat. Přesto si uvědomujeme, že jde o výrazný motivační nástroj, jehož plošné zavedení je v blízké budoucnosti velmi žádoucí. Podobně je tomu např. s financováním investic. Pravidla veřejné podpory s ním počítají; je to logické, neboť má-li vyrovnávací platba pokrývat nezbytné náklady, potom lze jen těžko abstrahovat od skutečnosti, že zařízení, v nichž jsou sociální služby poskytovány, občas potřebují investice, nemluvě o službách nových. Mluvíme zejména o investicích do dlouhodobého majetku, jehož doba životnosti, jakož i doba odpisů, mnohonásobně překračuje dobu, na níž je poskytovatel reálně pověřen danou službu zajišťovat.  Proto v této souvislosti vzniká řada otázek, jak systém nastavit, aby byl nejen financovatelný, ale také v souladu s našimi předpisy a přitom přinesl požadovaný efekt ve vztahu k potřebám konkrétních služeb.

Máte pocit, že při řešení těchto otázek je v tom MPSV samo, nebo nachází podporu u dotčených resortů?

Faktem je, že zejména v poslední době je financování sociálních služeb logicky předmětem zájmu zejména ze strany Ministerstva financí. Tento resort je navíc odpovědný za kontrolu finančního hospodaření krajů, nově tedy bude kontrolovat poskytování dotací dle §101a zákona o sociálních službách. Vedle toho, pokud jde o služby, potenciálně financované z Evropských sociálních a investičních fondů, se o situaci zajímá Ministerstvo pro místní rozvoj jako Národní koordinační orgán.

Ministerstvo financí např. sleduje otázku, jak bude vypořádávána vyrovnávací platba vůči příslušnému rozpočtu. Diskutovala se např. otázka, zda finanční prostředky ze státního rozpočtu, poskytnuté krajům podle § 101a zákona o sociálních službách a dále distribuované jednotlivým poskytovatelům, budou v konečném důsledku vypořádávány mezi kraji a MPSV, nebo zůstanou v krajském rozpočtu; dohodli jsme, že nespotřebované resp. vrácené prostředky od poskytovatelů sociálních služeb zůstanou v gesci kraje, který je bude moci dále použít k danému účelu, přerozdělit apod.  Tento postup umožňuje § 14 odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech (z. č. 218/2000 Sb.), který stanoví, že v případě poskytnutí dotace do rozpočtu kraje, kdy kraj má povinnost takto získané prostředky poskytnout právnické nebo fyzické osobě, lze kraj v rozhodnutí o poskytnutí dotace zavázat, že vrátí ve stanovené lhůtě do státního rozpočtu prostředky, které příslušná právnická nebo fyzická osoba vrátila do rozpočtu kraje jako sankci za porušení rozpočtové kázně podle zvláštního právního předpisu, anebo finanční prostředky, které příslušná právnická nebo fyzická osoba vrátila kraji jako nepoužité. Protože zákon hovoří pouze o možnosti, nikoli povinnosti zavázat kraj k vrácení prostředků do státního rozpočtu, tato možnost nebude v rámci financování dle § 101a zákona o sociálních službách aplikována a prostředky budou moci zůstat v rozpočtu krajském. I toto rozhodnutí beru jako vstřícný krok vůči krajům, určitou kompenzaci nových povinností, které jsou s realizací dotačních řízení spojeny.

Jak se Ministerstvo financí staví k problematice víceletého financování sociálních služeb?

I tato otázka byla při jednáních otevřena. Prozatím, pokud pracujeme na bázi vypořádání rozpočtových prostředků v rámci ročních rozpočtů, nelze o víceletosti reálně hovořit. Ministerstvo přislíbilo, že se touto otázkou bude zabývat a že se pokusíme společně nalézt legislativní nástroje, jak víceleté financování umožnit. Zajímavé je, že státní rozpočet takovou situaci v některých ohledech zná (např. financování povodňových škod), a proto je zapotřebí hledat možnosti, jak umožnit obdobná řešení i v systému běžného financování služeb, na jejichž poskytování má stát zájem a které vyžaduje značnou míru stability a finanční jistoty po delší období. V této souvislosti nás napadají mnohá řešení, úkol zavést víceleté financování sociálních služeb je zapracován i do Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016 – 2025. Spolugestorem tohoto úkolu je právě Ministerstvo financí.

Přesto už dnes určité prvky víceletého financování sociálních služeb existují, např. v rámci „projektového financování“ služeb z prostředků ESIF formou zadávání veřejných zakázek, kdy tzv. individuální projekty pokrývají dobu zajištění služby delší než jeden rok.

V čem by měl rok 2016 nastavený systém financování posunout dál?

Považuji rok 2016 za první rok skutečného testování systému v praxi, nicméně rok, který nemůže vyřešit všechny problémy. Očekávám, že jisté přechodné období zavádění vyrovnávací platby potrvá nejméně 3 roky.  Rok 2016 by měl odpovědět na otázky, co není v systému ošetřeno, jaké jsou slabiny, co bude nezbytné dále legislativně upravit, a to jak změnou zákona o sociálních službách či jeho prováděcích předpisů, tak vypracováním příslušných metodik.

Ráda bych, abychom během tohoto období přinesli zadavatelům a poskytovatelům sociálních služeb jistotu, co představuje obvyklý náklad na kapacitní jednotku služby. Vedle toho bych ráda, aby vykrystalizovala otázka podílů jednotlivých zadavatelů či donátorů na kofinancování té které služby. Považuji to za klíčové otázky, bez jejichž řešení nemůže systém dlouhodobě fungovat. Pokud se vrátím k otázce zavedení víceletého financování sociálních služeb, je nezbytné před přípravou návrhu vědět, kolik celý systém služeb reálně stojí a jak se na jeho financování mají podílet veřejné rozpočty. Bez těchto informací se návrhem nebude nikdo zabývat.

Co plánuje MPSV v oblasti vytváření tzv. sítí sociálních služeb?

Pojem sítě sociálních služeb byl do zákona o sociálních službách zaveden v roce 2015, a to v podobě krajské sítě sociálních služeb. Je nutno zdůraznit, že se jedná o síť služeb, nikoli síť jejich poskytovatelů, což je v praxi velmi často chápáno naopak. Služby jsou zařazovány do sítě na základě vyhodnocení jejich potřebnosti a dostupnosti; to však neznamená, že je předem také dáno, který konkrétní poskytovatel má danou službu reálně zajišťovat, tj. který má být zajištěním dostupnosti této služby pověřen, byť v řadě konkrétních případů bude požadavky reálně splňovat jediný poskytovatel. Pokud přijmeme fakt, že pověření službou obecného hospodářského zájmu přináší poskytovateli služby právo legitimního očekávání, že se na financování nákladů bude veřejný sektor podílet, potom za situace, kdy takovou službu nabízí více poskytovatelů, nutno připustit nezbytnost jakési soutěže. Ať již půjde o jakoukoli soutěž co do obsahu a formy, měla by zajistit, aby konkrétní poskytovatel byl vybrán na základě transparentního postupu na nediskriminační bázi. Takováto úprava však v rámci dosavadního procesu síťování chybí a představuje značnou slabinu celého systému. V rámci připravovaného návrhu novely zákona o sociálních službách, jejíž účinnost je dle plánu legislativních prací stanovena na polovinu roku 2017, tuto úpravu budeme navrhovat. Zároveň jsme s Ministerstvem pro místní rozvoj navrhli určité úpravy v rámci novely zákona o zadávání veřejných zakázek tak, aby lépe reflektoval specifickou oblast sociálních služeb, kde může být jen stěží hodnotícím kritériem zakázky cena služby.

Je tento nedostatek vnímán mezi zadavateli a poskytovateli služeb v praxi, nebo jde jen o teoretický závěr, vyplývající ze zaváděného způsobu financování?

Řada zadavatelů si tento problém uvědomuje, neboť vnímá, že na rozdíl od řady jiných oblastí nemá výběr poskytovatele sociálních služeb v rámci sítě stanovena jasná pravidla. V poslední době se však ozývají hlasy ze strany některých registrovaných poskytovatelů sociálních služeb, ucházejících se o veřejné financování, a tedy v této souvislosti o „zařazení do sítě“. Požadují sdělení důvodů, proč se s nimi v rámci tvorby sítě nepočítá, ačkoli jsou schopni nabídnout srovnatelné služby. A dožadují se, aby systém byl změněn. A takový požadavek je dle mého v pořádku.

Je třeba si uvědomit, že oblast sociálních služeb se dostává do popředí zájmu řady subjektů, kteří zde hledají uplatnění v rámci svých aktivit, ať již podnikatelských či „neziskových“, nicméně srovnatelně veřejně prospěšných. Jedná se dokonce nejen o subjekty tuzemské, nýbrž i zahraniční nebo minimálně se zahraniční účastí. Vyhledávají vhodné lokality a objekty a jsou schopni nabídnout velmi kvalitní služby za podmínek stanovených zákonem a úhradovou vyhláškou. A i běžná veřejnost začíná být vnímavější ke kvalitě poskytovaných služeb, což přináší i do systému sociálních služeb konkurenci. A konkurence, spolu s přílivem nových poskytovatelů resp. expanzí některých stávajících do dalších lokalit nepochybně povede k nutnosti nastavit pravidla tak, aby byl trh sociálních služeb do jisté míry otevřen.

Soutěžení v rámci sítě má však svá úskalí. Předně zdaleka ne všude existuje reálná nabídka více poskytovatelů na danou službu; jsou místa, kde zadavatel s povděkem přijme kohokoli, kdo je vůbec schopen a ochoten službu za daných podmínek zajistit. Jinde působí dlouhodobě jediný poskytovatel, což zejména u pobytových zařízení představuje stabilitu nejen pro zadavatele, ale zejména pro uživatele služby a soutěž za takové situace nemá reálný smysl. Smyslem soutěže nemůže být stěhování klientů z místa na místo podle toho, kdo zrovna soutěž vyhraje, to by systému příliš neprospělo.

Připravuje MPSV nějaké konkrétní kroky v této oblasti?

V rámci projektu Podpora procesů v sociálních službách, financovaného z OP LZZ, byl v roce 2015 zpracován návrh Metodiky pro vytváření krajských sítí sociálních služeb, který je v současné době předmětem připomínkového řízení ve spolupráci s kraji. MPSV vypořádává došlé připomínky s tím, že cílem je Metodiku dokončit a vydat přibližně do konce dubna tohoto roku. V rámci plánu vyhlášek se také počítá s tím, že některá ustanovení z této metodiky budou využita pro tvorbu vyhlášky ke stanovování sítí sociálních služeb, ať už těch krajských, nebo celostátní.

Metodika zahrnuje nejen část týkající se procesu zařazování jednotlivých služeb do krajské sítě (proces posouzení parametrů služby), ale naznačuje též možnosti, jak postupovat při výběru konkrétních poskytovatelů. Náš záměr je takový, že povinně podle Metodiky by měly postupovat projekty realizované od května 2016 a financované z ESIF. Jedná se vlastně o nové Individuální projekty financované z Operačního programu Zaměstnanost. Jsem ráda, že nám prostředky ESIF umožňují pilotovat některé nové povinnosti, které do systému zavádíme. Bez těchto zdrojů nad rámec veřejných rozpočtů by někdy bylo složité celý proces rozběhnout.

Jak regiony vnímají soutěž poskytovatelů?

Připomínkové řízení k Metodice ukazuje, že regiony se soutěže poskytovatelů doslova bojí. Argumentují neblahými zkušenostmi ze zadávacích řízení, kde hlavním hodnotícím kriteriem byla cena. To je, jak jsem uváděla, pro financování sociálních služeb zcela nevhodný model a je třeba dát těmto argumentům plně za pravdu. Při hledání řešení však nemůžeme vycházet ze současné legislativy, která je prozatím pro soutěž v sociálních službách nepoužitelná. Evropská Komise přinesla již v roce 2014 v nových zadávacích směrnicích nový způsob zadávání veřejných zakázek na sociální služby, kterému říká „zjednodušený postup“. Vedle toho směrnice přinesly řadu změn, které mají učinit zadávání veřejných zakázek snadnějším, rychlejším a též použitelnějším pro řadu resortů, sociální služby nevyjímaje. Duben letošního roku představuje termín, ve kterém jsou členské státy povinny směrnici transponovat do svých národních legislativ. Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo návrh nového zákona o zadávání veřejných zakázek, který je v současné době projednáván Poslaneckou sněmovnou PČR.

Návrh Metodiky MPSV k vytváření sítí již s textem nového zákona pracuje a přináší náměty, jak by bylo možno nastavit soutěž na výběr poskytovatelů. Vedle toho Metodika zvažuje i další možnosti méně formálního soutěžení. Uvidíme, jak se nakonec podaří v rámci připomínkového řízení tuto otázku vyřešit. Faktem však zůstává, že bez jakékoli soutěže nemůže systém financování dlouhodobě obstát.

Zatím jsme hovořili o krajských sítích sociálních služeb, ale neměli bychom zapomenout na služby, které se nám do takové sítě „nevejdou“ pro svůj celostátní či nadregionální charakter.

Je pravdou, že služby zmiňované v § 104 zákona o sociálních službách, vyžadují specifický přístup a svým obsahem či rozsahem přesahují rámec krajské sítě. Problém však je, že zákonná úprava je v tomto ohledu prozatím skoupá, neboť nezná pojem celostátní sítě, či chcete-li sítě služeb s celostátní nebo nadregionální působností. Aby mohlo MPSV takovou síť vytvořit, potřebuje k tomu nutně zákonný základ, či chcete-li mandát, který zatím chybí. Přestože jsou snahy provést v zákoně potřebnou změnu, legislativní proces má svá pravidla a není zřejmé, kdy se taková změna reálně podaří. Proto si do doby legislativního řešení musíme pomoci postupem, který nám zákon umožňuje, a s určitou metodickou úpravou.

MPSV vypracovalo seznam příslušných služeb, kterých je cca 160, a tento seznam poskytlo krajům. Do 32. 12. 2015 byla poskytovatelům těchto služeb vydána pověření tak, aby byly naplněny podmínky pravidel pro veřejnou podporu služeb obecného hospodářského zájmu. MPSV počítá s financování těchto služeb ze státního rozpočtu s tím, že režim pověření umožňuje, aby byly služby formou přistoupení k pověření kofinancovány dalšími donátory. Cílem MPSV je nastavit proces tvorby sítě těchto služeb obdobně jako u sítí krajských.

Rok 2016 je pro mnohé kraje rokem nových střednědobých plánů. Jakou roli v tomto procesu zaujímá MPSV?

Zákonná úprava střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb, obsažená v § 3 zákona o sociálních službách, představuje pouhé zakotvení základních parametrů tvorby střednědobého plánu, avšak nemůže zajistit žádoucí sjednocení obsahu jednotlivých plánů. Proto bylo nezbytné tvorbu střednědobého plánu metodicky upravit.

V roce 2015 MPSV zpracovalo a zveřejnilo dokument nazvaný „Minimální kritéria kvality plánování rozvoje sociálních služeb na krajské úrovni“. Tato Kritéria, jak sama uvádějí, vznikla z důvodu sjednocení pohledu na proces, výstupy a výsledky střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb a dále se záměrem blíže osvětlit nebo detailněji rozvést některá ustanovení zákona o sociálních službách. Mají sloužit jako vodítko pro kraje při realizaci procesu plánování a při přípravě střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb. Kritéria jsou povinným dokumentem při realizaci individuálních projektů krajů v oblasti střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb. Podle mých informací už máme podaný projektový záměr od jednoho z krajů, který bude zpracovávat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb na svém území a přitom bude postupovat v souladu s Kritérii.

Co byste sociálním službám přála do roku 2016?

Přeji hlavně zdraví všem pracovníkům sociálních služeb, protože to je samozřejmě nejdůležitější, zvlášť v tak náročné práci, jakou vykonávají. Zároveň bych sociálním službám přála vyšší stabilitu, jistotu finanční podpory a tím i více času na klienty, kteří jsou podstatou jejich práce.

Přidejte svůj komentář