Nejvyšší správní soud objasnil soudní přezkum rozhodnutí o dotacích

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se v nedávno publikovaném rozsudku ze dne 30. 9. 2015 vyjádřil k možnostem opravných prostředků žadatelů o dotaci v případě, že jejich žádosti nebude zcela vyhověno. Přestože se rozsudek zabývá případy rozhodnutí o dotaci podle z. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a je plně aplikovatelný na dotace ze státního rozpočtu (včetně prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů, které jsou prostřednictvím státního rozpočtu poskytovány), poskytuje objasnění otázky, jak budou soudy posuzovat správnost postupu jakéhokoli poskytovatele tzv. „nenárokové“ dotace, tj. včetně případů dotací z územních rozpočtů.

Z rozsudku NSS sp. zn. 9 Ads 83/2014 vybíráme následující text:
„[24] Podle § 14 odst. 5 (dříve 4) rozpočtových pravidel (míněn zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech – pozn. autora) se na rozhodnutí o poskytnutí dotace (návratné finanční pomoci) nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání. Uvedené ustanovení vylučuje použití správního řádu a případný soudní přezkum pouze pro případy pozitivního rozhodnutí o poskytnutí dotace podle odst. 3 (nyní odst. 4); viz výslovné znění těchto ustanovení zákona, podle nichž vyhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí, přičemž právě na toto rozhodnutí se nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání.

[25] Doslovný výklad rozpočtových pravidel tedy jednoznačně svědčí tomu, že výluka ze soudního přezkumu se vztahuje pouze na taková rozhodnutí, jimiž poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci vyhověl. Na taková rozhodnutí, jimiž poskytovatel žádosti nevyhověl (resp. pokud vyhověl jen částečně, v rozsahu částečného nevyhovění), se obecné předpisy o správním řízení vztahují a není vyloučeno jejich soudní přezkoumání (§ 14 odst. 5 a contrario). Rozšířený senát nemohl zvolit výklad, kterým by v rozporu s textem zákona rozšířil rozsah výluky ze soudního přezkumu. To jednak s přihlédnutím k obecným kritériím výkladu obdobných zákonných ustanovení, jednak s ohledem na to, že neexistuje žádný jednoznačný argument, který by činil doslovný výklad zákona rozporný s jeho účelem či smyslem.

[26] Rozhodnutí, jimiž poskytovatel dotační žádosti nevyhověl, je s to citelně zasáhnout do právní sféry žadatele. U některých dotačních typů lze předně uvažovat o zásahu do práva vlastnit a pokojně užívat majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny, případně čl. 1 Prvního dodatkového protokolu Evropské úmluvy). To platí zejména tehdy, pokud žadatel může se zřetelem k adekvátně pevnému, rozumnou pochybnost nepřipouštějícímu právnímu prostředí, vytvořenému jednoznačnou právní úpravou a stabilizovanou rozhodovací praxí příslušných orgánů, opodstatněně očekávat konkrétní majetkový prospěch či jiný majetkový efekt (srov. odlišné stanovisko soudce Kůrky k nálezu ÚS ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 12/14). Ústavní ochranu má tedy takový majetkový zájem, u kterého existuje s ohledem na konstrukci právní ochrany přinejmenším důvodné legitimní očekávání, že k jeho nabytí dojde. Rozšířený senát zde připomíná ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž „majetek“ ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 může představovat buď „existující majetek“, „anebo majetkové hodnoty včetně pohledávek, u nichž může stěžovatel tvrdit, že má alespoň „legitimní očekávání“, že dojde k jejich realizaci“ [Gratzinger a Gratzingerová proti České republice, rozhodnutí velkého senátu, 10. 7. 2002, č. 39794/98, § 69]…“

„[30] Pro demokratický právní stát je charakteristický princip právní jistoty, spočívající mimo jiné v tom, že právní pravidla budou jasná a přesná a budou zajišťovat, že právní vztahy a jejich důsledky zůstanou pro adresáty pravidel předvídatelné. Princip právní jistoty je třeba spojit se zákazem svévole. Možnost uvážení státních orgánů musí být proto omezena procedurami, které zabrání zneužití tohoto volného uvážení, přičemž tou nejlepší prevencí i následnou ochranou proti arbitrárnosti je přístup ke spravedlnosti, tedy k soudu, který správní uvážení podrobí soudní kontrole (srov. nález ÚS ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 12/14, bod 37).

[31] Případný soudní přezkum negativních rozhodnutí o tzv. „nenárokových“ dotacích je omezen na posouzení řádného procesu, který garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi žadateli za obecným způsobem stanovených podmínek. Zjednodušeně řečeno žadatel nemá právo na „výsledek“, ale na „řádný proces“ s ním související. Ten je určen právními předpisy, podmínkami danými v dokumentech, na které právní tituly poskytnutí dotace odkazují, respektive základními procesními zásadami určujícími postup orgánů veřejné moci v právním státě.

[32] Prostor pro uvážení správního orgánu má vždy své limity. Ty jsou buď stanoveny zákonem, nebo si je musí správní orgán vymezit ve své rozhodovací praxi sám a následně je také dodržovat. Předem stanovená kritéria pro rozhodování nesmí být excesivní, tj. nemohou například stanovovat diskriminační podmínky, na základě kterých by mělo být rozhodováno. Stejně tak nesmí být excesivní či svévolná aplikační praxe poskytovatelů dotace. Při rozhodování je nutné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to, aby při skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Rozhodnutí musí být řádně odůvodněno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, č. j. 1 As 35/2012 – 40, č. 2736/2013 Sb. NSS). V rámci soudního přezkumu přísluší soudu posoudit, zda správní orgán z mezí správního uvážení nevybočil.

[33] Soudní přezkum je tam, kde má poskytovatel správní uvážení komu, za jakých podmínek, případně zda vůbec dotaci poskytne, realizován specifickým způsobem. Soudní přezkum neznamená nahrazení správního uvážení uvážením soudu. Podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zruší správní soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo je zneužil. Z toho plyne, že soud u těchto správních rozhodnutí přezkoumává, zda nevybočila z mezí a hledisek stanovených zákonem. Součástí přezkoumání je i posouzení, zda správní uvážení je logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění. Pokud byly výše uvedené podmínky splněny, soud nemůže ze stejných skutkových zjištění vyvodit jiné závěry. Právě uvedené vylučuje, aby soudy přezkoumávaly účelnost napadeného rozhodnutí, resp. aby dokonce uvážení správního orgánu nahradily uvážením vlastním (srov. přiměřeně nález IV. ÚS 49/04).“

Co z uvedeného rozsudku Nejvyššího správního rozhodnutí vyplývá?

V případě dotací poskytovaných podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, se uplatní postup podle správního řádu a následná možnost soudního přezkumu v případě, že žadateli není v žádosti o dotaci zcela vyhověno; takové rozhodnutí musí mít náležitosti správního rozhodnutí a je přezkoumatelné jak v mezích řádného opravného prostředku /odvolání či rozklad), tak i v rámci soudního přezkumu.

Správní uvážení poskytovatele dotace o tom, zda a v jaké výši dotaci poskytne, nelze nahradit rozhodnutím odvolacího orgánu či dokonce soudu; přezkum negativního rozhodnutí o dotaci (ať již částečně či zcela) je zaměřen na otázku, zda byly při poskytování dotace dodrženy právní předpisy, zda rozhodnutí splňuje náležitosti správního rozhodnutí včetně řádného odůvodnění a zda při dotačním řízení byly dodrženy základní zásady činnosti správních orgánů (transparentnost, zákaz diskriminace, rovné zacházení apod.) a principy, na nichž stojí veřejné právo.

V souvislosti s tím vzniká otázka, zda a jak lze uvedené závěry z rozsudku Nejvyššího správního soudu aplikovat v případě dotací poskytovaných podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů). Novela rozpočtových pravidel, účinná od 20. 2. 2015, přinesla v §  10a odst. 4 zmíněného zákona povinnost poskytovatele sdělit žadateli, že jeho žádosti nebylo vyhověno a důvod nevyhovění žádosti. Výklad tohoto ustanovení poskytlo společné stanovisko MF ČR a MV ČR k některým dotazům územně samosprávných celků k novele rozpočtových pravidel publikované ve Zprávách MF ČR pro finanční orgány obcí a krajů č. 3, ročník 2015. V tomto stanovisku byl vysloven názor, že rozhodnutí zastupitelstva nebo rady o neposkytnutí dotace je úkonem podle části páté správního řádu (odmítnutí návrhu na uzavření veřejnoprávní smlouvy), přičemž proti takovému postupu správní řád nepřipouští žádný opravný prostředek (odvolání), ani nepodléhá dozorovému zásahu Ministerstva vnitra; proti rozhodnutí o neposkytnutí dotace je však možné se bránit soudní (správní) žalobou.

Je-li tedy možný soudní přezkum rozhodnutí, kterým orgán územní samosprávy nevyhoví žádosti o poskytnutí dotace, budou na tento soudní přezkum plně aplikovatelné závěry vyslovené výše citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu. I zde nepůjde o to, aby soud nahradil vůli územně samosprávného celku poskytnout či neposkytnout dotaci; toto uvážení spadá plně do kompetence příslušného orgánu. Soud však bude přezkoumávat zejména, zda v rámci dotačního řízení byl dodržen postup stanovený zákonem (např. postup podle § 10c rozpočtových pravidel) a zda při posuzování a rozhodování o žádosti o dotaci byly dodrženy základní zásady činnosti správních orgánů a principy veřejného práva.

Přidejte svůj komentář