V poslední době roste zájem registrovaných poskytovatelů sociálních služeb o zařazení do krajských sítí. Zejména u pobytových služeb obce i kraje velmi často zvažují, zda takové služby či nové kapacity poskytovat samy či prostřednictvím zřízených organizací, anebo tyto služby zajišťovat prostřednictvím jiných poskytovatelů sociálních služeb. V této souvislosti se objevuje základní otázka, zda výběr takové služby či kapacity a její zařazení do sítě musí být vždy předmětem „soutěže“ na relevantním trhu, či zda územně samosprávný celek může formu zajištění dostupnosti služby zvolit podle svých preferencí. Na tuto otázku poskytly příslušné orgány Evropské unie určitou odpověď ve svých právních a metodických předpisech.
Směrnice EP a Rady č. 2014/24/EU ze dne 26.2.2014 o zadávání veřejných zakázek (recitál 5) stanoví:
„Mělo by se připomenout, že žádné ustanovení této směrnice nezavazuje členské státy zadat subdodávky na poskytování služeb, jež si přejí poskytovat samy nebo organizovat jiným způsobem než prostřednictvím veřejných zakázek ve smyslu této směrnice, nebo poskytování těchto služeb externalizovat.“
K tomuto ustanovení poskytla Evropská komise určitý výklad v článku 4.1. Příručky k uplatňování pravidel EU pro státní podporu, veřejné zakázky a vnitřní trh v oblasti služeb obecného hospodářského zájmu, zejména sociálních služeb obecného zájmu:
„Výjimka, kdy je služba zajišťována ‚interně‘, je určena pro případy, kdy se orgán veřejné moci rozhodne nabízet službu sám, byť prostřednictvím právně samostatného subjektu. V takovém případě se orgán veřejné moci a předmětný poskytovatel služby fakticky považují za jeden subjekt. Na takový vztah se nevztahují zásady transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace.“
Z výše uvedeného plyne, že stát, či orgány územní samosprávy, které jsou zadavateli sociálních služeb, mohou uvážit, zda zajištění dostupnosti sociální služby budou realizovat samy (např. jako organizační složka obce), nebo prostřednictvím jimi zřízeného, resp. založeného subjektu (např. příspěvková organizace, zapsaný ústav), v němž vykonávají tzv. „rozhodující vliv“.
Pojem rozhodujícího vlivu je definován mj. zejména v § 11 zákona č. 134/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů v rámci vymezení tzv. vertikální spolupráce. Pro naše potřeby lze shrnout, že „interní povaha“ poskytování sociální služby je splněna, pokud sociální službu poskytuje poskytovatel,
- který je ovládán veřejnou institucí tak, že veřejná instituce má rozhodující vliv na strategické cíle i významná rozhodnutí poskytovatele,
- v rámci jehož majetkové struktury nemá majetkovou účast jiná osoba než ovládající veřejná instituce, a
- více než 80 % celkové činnosti poskytovatele je prováděno při plnění úkolů, které mu byly svěřeny ovládající veřejnou institucí.
Z uvedeného popisu je zřejmé, že zejména příspěvkové organizace zřízené obcí či krajem uvedené podmínky splňují a zajišťování dostupnosti sociální služby prostřednictvím nich je nutno považovat za „interní způsob“ řešení. Stejně tak, pokud by např. několik obcí založilo společný „zapsaný ústav“ a v rámci zakladatelských dokumentů bylo zajištěno uplatňování rozhodujícího vlivu jeho zakladatelů, mělo by poskytování sociální služby prostřednictvím tohoto ústavu zpravidla interní povahu.
Podle práva EU tedy nelze považovat za diskriminační a netransparentní, pokud se kraj či obec rozhodne poskytovat službu sám, resp. prostřednictvím jím zřízeného a ovládaného poskytovatele, aniž by zajištění dostupnosti takové služby nabídl jiným poskytovatelům působícím v dané lokalitě, tedy podrobil nabídku služby určité formě „soutěže“, ať již v zadávacím, dotačním či jiném řízení.
Je však třeba mít na paměti, že volná úvaha veřejného sektoru, jak zajišťovat veřejné služby, je vždy posuzována též s ohledem na dodržení zásad 3E, tj. účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti. Pokud v dané lokalitě existuje srovnatelná nabídka zajištění kapacity požadované sociální služby externě nezávislým a vhodným poskytovatelem sociálních služeb, mělo by být vždy provedeno seriózní vyhodnocení ekonomické efektivnosti a analýzy rizik případné „externalizace“ služby ve srovnání s jejím zajištěním interním způsobem. V praxi jsou známy případy, kdy externalizace služby přinesla její vyšší hodnotu za peníze než předchozí interní způsob zajištění. Současně je však třeba vyhodnotit i riziko udržitelnosti předmětných kapacit po stránce právní, finanční, materiálně technické, personální, politické apod.
