Integrovaný regionální operační program (IROP) v rámci prioritní osy 6 – REACT-EU přináší významnou podporu poskytovatelům sociálních služeb. Výzva č. 101 je určena na pořízení sociální infrastruktury v podobě nákupu budov, zařízení a vybavení, výstavbu budov, stavební úpravy, obnovu materiálně technické základny sociálních služeb atd.
Dotace je koncipována jako veřejná podpora služeb obecného hospodářského zájmu slučitelná s vnitřním trhem EU podle Rozhodnutí Komise ze dne 20. 12. 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytování služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst. L 7, 11. 1. 2012) („Rozhodnutí“). To vyžaduje, aby poskytovatel sociální služby coby žadatel o podporu byl k výkonu služby pověřen za podmínek článku 4 Rozhodnutí a aby poskytnutá podpora byla součástí tzv. vyrovnávací platby.
Aktuálně se vede diskuse na téma, kdo Pověření vydá, s jakým obsahem a na jakou dobu, aby vyhovělo podmínkám Rozhodnutí. Rád bych do této diskuse přispěl svými poznámkami, neboť se mi zdá, že některé otázky upravené Rozhodnutím jsou stále interpretovány chybně.
Obecné vymezení
Předně je třeba připomenout, že veřejná podpora služeb obecného hospodářského zájmu podle Rozhodnutí sleduje základní cíl, a to, aby poskytnutá podpora umožnila poskytování dané služby formou vyrovnání čistých nezbytných nákladů a zároveň nedošlo k nadměrné kompenzaci s případným zohledněním přiměřeného zisku. Tento základní cíl je poté provázen určitými formálními podmínkami, zejména vydáním tzv. Pověření SGEI. Evropská komise již mnohokrát konstatovala, že při dodržení těchto cílů ponechává zcela na členských státech, jak si celý systém nastaví.
Pověření v rámci systému financování sociálních služeb
V České republice jsme zavedli plošný systém pověřovacích aktů v podstatě od roku 2015. Nosným článkem jsou kraje, které ze zákona zajišťují dostupnost sociálních služeb na svém území a zároveň vytvářejí krajské sítě sociálních služeb. Logicky jsou tedy subjektem, který vydává Pověření v rámci dané krajské sítě.
Vyrovnávací platba
Je-li náš systém založen na vícezdrojovém financování sociálních služeb, muselo být vyřešeno, jak jednotlivé zdroje dostat pod jedinou (celkovou) vyrovnávací platbu. Proto bylo umožněno, aby ostatní subjekty, které formální akt Pověření nevydávají, ale službu ko/financují, k danému Pověření „přistoupily“, aby se tak finanční a další podpora dostala pod společný právní rámec celkové vyrovnávací platby, kterou poskytovatelé sociálních služeb dostávají.
Více aktů
Zavedený systém vydávání Pověření a přistoupení k němu formou dalších aktů je založen na možnosti, kterou Rozhodnutí výslovně nabízí, kdy Pověření může být tvořeno i několika akty. Ty ve svém souhrnu musí naplnit formální požadavky pověřovacího aktu dané článkem 4 Rozhodnutí.
Nebýt této možnosti, jen těžko bychom se vyrovnali se situací, kdy např. v rámci realizace některých projektů z ESIF na základě krajského Pověření převzal dočasně financování provozu dané služby jiný subjekt, který k Pověření přistoupil a sám svým aktem stanovil popis kompenzačního mechanismu, výpočet a korekce vyrovnávací platby a další podmínky. Výsledkem bylo Pověření tvořené formálním aktem kraje a současně např. rozhodnutím o poskytnutí dotace ze strany jiného subjektu. Tento systém se zavedl a nečiní v praxi větších obtíží a splňuje podmínky Rozhodnutí.
Doba Pověření
Přestože Rozhodnutí umožňuje vydat Pověření standardně na dobu až 10 let (nyní odhlížím od investic), je v praxi vydáváno na dobu kratší, 3 – 5 let. Podle mě má logiku doba, která se kryje s dobou Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb s tím, že poté lze Pověření prodloužit nebo vydat nové podle aktuální situace v krajské síti sociálních služeb. Pokud je však vydáváno Pověření za účelem umožnění poskytnutí investiční vyrovnávací platby jiným subjektem (viz dále), má logiku, aby doba Pověření trvala nejméně do doby dokončení investice a zahájení poskytování sociální služby, neboť v té chvíli bude muset kraj řešit novým Pověřením (nebo dodatkem) zařazení služby do krajské sítě a poskytování „provozní“ vyrovnávací platby.
Vyrovnávací platba a investice
Nyní se dostáváme ke klíčové otázce podřazení investiční podpory pod vyrovnávací platbu. Pokusím se vysvětlit, v čem je taková vyrovnávací platba odlišná a s čím je tedy zapotřebí se vypořádat.
Předně Rozhodnutí počítá výslovně s tím, že vyrovnávací platba kryje jednak provozní náklady služby (článek 5 odst. 3 písm. c), jednak náklady spojené s investicemi (článek 5 odst. 3 písm. d). V praxi to znamená, že pokud poskytovatel sociální služby používá ke službě vlastní dlouhodobý majetek, který nebyl pořízen z veřejných zdrojů, zahrnuje do provozní vyrovnávací platby jednak běžné náklady na provoz takového majetku a zpravidla také odpisy (jako daňově uznatelný náklad). Pokud majetek byl pořízen z veřejných zdrojů (např. z dotace), zahrnuje se do vyrovnávací platby tato dotace jako pořizovací hodnota investice, odpisy již nikoli (neboť by došlo k duplicitní podpoře), ale sleduje se doba, po kterou je majetek pro službu využíván (a jeho hodnota tzv. „umořována“). Pokud takový majetek není využíván pro službu po celou dobu životnosti (např. odpisovou dobu 30 let u některých nemovitostí), pak v posledním roce využití pro službu musí být zohledněna zůstatková hodnota takového majetku jako „příjem“ poskytovatele a tento řešen v rámci nadměrného vyrovnání.
Jinými slovy, v takovém případě potřebujeme, aby doba Pověření trvala celých 30 let. To však prosím neznamená, že je nutno vydat Pověření na 30 let, neboť si jen těžkou umím představit kraj, který by mohl takový akt dlouhodobě zavazující budoucí politické reprezentace vůbec obhájit. Důležité je, aby poskytovatel byl po celou dobu pověřen, tj. aby případná Pověření vydaná na kratší dobu na sebe navazovala tak, aby nevzniklo žádné období, které by Pověření nepokrývalo.
Má kraj stanovit pravidla pro výpočet investiční vyrovnávací platby, kterou poskytuje stát?
Podle mě rozhodně nikoli! Jak již bylo výše uvedeno, systém Pověření sestávající z více aktů umožňuje, aby kraj ve svém formálním aktu Pověření vymezil službu věcně (druh, kapacita atd.), a to ve vztahu ke Střednědobému plánu a ke krajské síti. Kraj v samostatné působnosti územně samosprávného celku vydáním Pověření vyjadřuje soulad dané služby se strategickými dokumenty a deklaruje její potřebnost. V případě výstavby nového objektu či nové kapacity služby tato v době vydání Pověření kraje ještě neexistuje, není registrována, takže nepotřebuje a ani nemůže obdržet žádnou provozní vyrovnávací platbu v rámci běžného systému vícezdrojového financování v krajské síti.
Kraj však vydáním Pověření umožní, aby např. stát svým aktem k Pověření přistoupil a poskytl formou „investiční“ vyrovnávací platby dotaci na pořízení dlouhodobého majetku. Pak je logické, že parametry pro tuto „investiční“ vyrovnávací platbu, kompenzaci a korekci nadměrného vyrovnání stanoví stát ve svém aktu (rozhodnutí o poskytnutí dotace), který se díky přistoupení stane nedílnou součástí pověřovacího aktu. Poskytnutí dotace podle rozpočtových pravidel již samo o sobě předurčuje, že poskytovatel dotace formou stanovení způsobilých výdajů určuje výši kompenzace, přičemž korekce nadměrného vyrovnání je mj. dána instituty finančního vypořádání dotace, nevyplacení části dotace, vrácení části dotace, odvodu za porušení rozpočtové kázně apod. K tomu přistupuje již výše zmíněný požadavek trvání pověřovacího aktu či aktů na sebe bezprostředně navazujících po celou dobu životnosti investice.
S ohledem na aktuálnost dané tématiky předpokládám, že se k diskutovaným otázkám ještě v dohlednu vrátíme.
