Návrh závazného stanoviska Řídicího orgánu IROP potvrzuje podstatné závěry našeho lednového článku o kontrole překompenzace u investiční podpory. Investiční dotace je součástí vyrovnávací platby, podpořený majetek musí sloužit pověřené službě po celou dobu své ekonomické životnosti a při předčasném ukončení služby je nutné vypořádat „nespotřebovanou“ část podpory. MMR navíc navrhuje praktické rozdělení rolí mezi pověřovatele, poskytovatele SGEI a Řídicí orgán IROP.
Dne 17. ledna 2026 jsme na tomto portálu zveřejnili článek Kontroly a korekce nadměrného vyrovnání v souvislosti s poskytnutou investiční podporou poskytovatelům sociálních služeb. Upozornili jsme v něm zejména na skutečnost, že investiční dotaci poskytnutou v režimu vyrovnávací platby nelze posuzovat pouze v době realizace a udržitelnosti dotačního projektu. Z hlediska pravidel veřejné podpory je rozhodující také následné využívání pořízeného majetku pro pověřenou službu obecného hospodářského zájmu.
Ministerstvo pro místní rozvoj nyní přichází s návrhem závazného stanoviska Řídicího orgánu IROP k podpoře SGEI v projektech IROP 2014–2020. Jde o velmi potřebný a věcně dobře zpracovaný dokument. Především však potvrzuje, že závěry uvedené v našem předchozím článku nebyly pouze teoretickou úvahou. Řídicí orgán IROP tyto závěry nepřímo potvrzuje při návrhu jednotného praktického postupu.
Investiční dotace je vyrovnávací platbou
První a zcela zásadní potvrzení se týká samotné povahy podpory. Návrh stanoviska výslovně uvádí, že dotace IROP poskytnutá na infrastrukturu nebo majetek potřebný pro výkon SGEI je vyrovnávací platbou a podléhá kontrole překompenzace, tedy nadměrného vyrovnání.
To odpovídá základnímu východisku našeho lednového článku. Investiční a provozní financování nejsou z pohledu pravidel SGEI dvěma navzájem oddělenými světy. Jde o části veřejného financování téže pověřené služby, které je nutné hodnotit ve vztahu k jejím čistým nákladům a k rozsahu skutečného využití podpořeného majetku.
Rozhodující není jen udržitelnost projektu, ale ekonomická životnost investice
MMR dále jednoznačně potvrzuje, že povinnosti příjemce nekončí automaticky uplynutím doby udržitelnosti projektu. Majetek pořízený z investiční dotace musí být využíván pro příslušnou SGEI po celou dobu své ekonomické životnosti. Poskytovatel musí být po tuto dobu k výkonu služby pověřen a službu musí za využití podpořeného majetku skutečně vykonávat.
Právě tento závěr byl jedním z hlavních sdělení našeho předchozího článku. Doba udržitelnosti je kategorií dotačních pravidel. Ekonomická životnost investice je naproti tomu podstatná pro posouzení, zda byla investiční výhoda skutečně v plném rozsahu využita – slovy návrhu stanoviska „spotřebována“ – při poskytování pověřené služby.
Návrh stanoviska vychází při určení ekonomické životnosti z doby odepisování majetku, případně z doby odepisování nejdéle odepisované části investice, podle účetních pravidel příjemce. Jde o důležité praktické upřesnění, které by mělo být v konečném znění formulováno co nejjednoznačněji, aby nevznikaly pochybnosti zejména u složených investic.
Pověření musí navazovat bez přerušení
Stanovisko potvrzuje také význam kontinuálního pověření. Je-li původní pověřovací akt časově kratší než ekonomická životnost investice, musí na něj navázat další pověření. Není rozhodné, zda jde o jediný dlouhodobý akt, nebo o více po sobě jdoucích aktů; rozhodující je nepřerušené pověření a pokračující výkon služby v odpovídajícím rozsahu.
Tím se potvrzuje další praktický závěr: konec platnosti pověřovacího aktu není pouhou administrativní událostí. Pokud není včas zajištěno navazující pověření, může být dotčena slučitelnost dosud „nespotřebované“ části investiční podpory.
Majetek musí sloužit účelu vymezenému v pověření
Návrh stanoviska rovněž vychází z toho, že podpořená infrastruktura musí být po dobu své ekonomické životnosti skutečně využívána pro SGEI, pro kterou byla dotace poskytnuta. Pokud je využívána jen zčásti, lze ve vyrovnávací platbě zohlednit pouze odpovídající část podpory.
To je významné zejména tam, kde se podpořený majetek používá také pro jiné činnosti, je pronajímán třetím osobám nebo slouží činnostem, které nejsou zahrnuty v pověřovacím aktu. Rozhodující není jen formální vlastnictví majetku či existence registrace sociální služby, ale jeho reálné využití v mezích konkrétního pověření.
MMR současně správně připouští, že změna nemusí vždy znamenat okamžitý finanční dopad. Za splnění příslušných podmínek může být řešením využití majetku pro jinou SGEI, převedení výkonu služby na jiného řádně pověřeného poskytovatele nebo změna pověřovatele. Podstatné je zachovat účel podpory a právní kontinuitu jejího využití.
Předčasné ukončení služby znamená vypořádání zůstatkové hodnoty
Návrh stanoviska dále potvrzuje, že pokud poskytovatel přestane službu vykonávat nebo přestane majetek pro pověřenou službu využívat před koncem jeho ekonomické životnosti, musí být zůstatková hodnota investice zahrnuta do vypořádání vyrovnávací platby.
Nemusí přitom jít automaticky o vrácení celé dotace. Vrací se část odpovídající „nespotřebované“ investiční výhodě: podpořená pořizovací hodnota se sníží o odpisy připadající na dobu, po kterou byl majetek skutečně využíván pro SGEI. Při částečném financování se obdobně vychází pouze z podílu hrazeného z IROP. Při částečném odklonu majetku od pověřené služby musí korekce odpovídat rozsahu takového odklonu.
Tento přístup je racionální a přiměřený. Smyslem korekce není sankcionovat příjemce vrácením celé historicky poskytnuté podpory, pokud byla její část řádně využita. Cílem je odčerpat výhodu pouze v rozsahu, v němž již neslouží podporovanému účelu.
MMR navrhuje konkrétní rozdělení odpovědnosti
Náš lednový článek upozorňoval na praktický problém, kdo má investiční část vyrovnávací platby kontrolovat, zejména po skončení udržitelnosti projektu. Provozní podporu zpravidla poskytuje kraj nebo MPSV, zatímco investiční dotaci poskytl jiný orgán. Přitom obě části vyrovnávací platby tvoří z hlediska SGEI jeden funkční celek. Návrh stanoviska nyní nabízí konkrétní řešení, spočívající v tom, že pravidelnou kontrolu překompenzace během výkonu SGEI má zajišťovat pověřovatel; pověřovatel má v posledním roce pověření určit zůstatkovou hodnotu investice ve vztahu k celkové vyrovnávací platbě a rozlišit provozní a investiční část; provozní část se vrací orgánu, který poskytoval provozní vyrovnávací platbu; investiční část odpovídající zůstatkové hodnotě podpory z IROP se vrací Řídicímu orgánu IROP.
Řídicí orgán následně provede příslušné kontrolní a vymáhací úkony podle pravidel vztahujících se k poskytnuté dotaci.
Tím MMR potvrzuje jak potřebu společného posouzení provozní a investiční části, tak nutnost předem určit, který orgán provede jednotlivé kontrolní a korekční kroky. Návrh zároveň odstraňuje část dosavadní nejistoty po skončení dotační udržitelnosti.
Nová evropská úprava nemění podstatu závěrů
Pro úplnost je třeba připomenout, že dne 8. ledna 2026 vstoupilo v platnost rozhodnutí Komise (EU) 2025/2630, které zrušilo a nahradilo rozhodnutí 2012/21/EU. Pro dříve zavedené režimy a podpory však nová úprava obsahuje přechodná pravidla. Režimy slučitelné podle předchozího rozhodnutí zůstávají obecně zachovány po další dva roky; u podpory podpora sociálních služeb poskytovaných jako SGEI zavedené před účinností nové úpravy je slučitelnost zachována do konce trvání pověřovacího aktu.
Je proto pochopitelné, že stanovisko zaměřené na projekty IROP 2014–2020 pracuje především s rozhodnutím 2012/21/EU. V konečné verzi by však bylo vhodné přechod k rozhodnutí 2025/2630 výslovně vysvětlit, a to i proto, že nová úprava u podpor, které se již řídí jejím režimem, mění některé dílčí parametry. Například základní interval kontrol nadměrného vyrovnání prodlužuje ze tří na pět let a za stanovených podmínek připouští určité výjimky z kontrol ex post.
Podstata sledované otázky se však nemění. Také nové rozhodnutí vychází z toho, že investiční náklady lze zahrnout do vyrovnávací platby pouze tehdy, jsou-li nezbytné pro SGEI, že vyrovnávací platba nesmí převýšit čisté náklady služby a že nadměrně poskytnutá část musí být vrácena.
Potřebné potvrzení pro praxi
Návrh závazného stanoviska MMR lze proto hodnotit jednoznačně pozitivně.
Pro příjemce investičních dotací, poskytovatele SGEI i pověřovatele z toho plyne jasné doporučení: nečekat až na konec pověření nebo na kontrolu. Již nyní je vhodné ověřit zejména dobu ekonomické životnosti jednotlivých částí investice, kontinuitu pověřovacích aktů, skutečný rozsah využití majetku pro pověřenou službu, oddělení případných jiných činností a dostupnost údajů potřebných k výpočtu zůstatkové hodnoty.
Materiál je zatím návrhem v připomínkovém řízení a jeho konečné znění se může změnit. Směr je však zřejmý: investiční podpora SGEI není uzavřenou kapitolou okamžikem skončení projektu. Její právní a ekonomické vypořádání sleduje podpořený majetek po dobu, po kterou má být veřejná investiční výhoda využívána ve prospěch pověřené služby.
