S blížícím se koncem účetního období řeší mnozí poskytovatelé sociálních služeb potenciální možnosti, jak naložit s nadměrnou vyrovnávací platbou. Často se řeší otázka, zda poskytovatel může využít dočasně přebytečné finanční prostředky z jedné služby ke krytí ztráty u jiné služby, nebo určitý přebytek prostředků převést do dalšího roku.
V rámci naší vzdělávací činnosti jsme obdrželi dotaz od poskytovatele, který poskytuje více registrovaných sociálních služeb. Zajímal se o to, zda je možné převést část úhrad od klientů do následujícího roku jako rezervu nebo zda je nezbytné prostředky vynaložit ke krytí nákladů v daném účetním období. Zároveň se zajímal, zda lze přebytek u určité služby využít v rámci organizace ke krytí ztráty u služby jiné, čímž by rozpočet u poskytovatele jako celku mohl být vyrovnaný.
Naznačený problém řeší řada poskytovatelů sociálních služeb. Vyrovnávací platba se stanoví pro každou službu odděleně, nikoli v rámci celého účetnictví poskytovatele. O výnosech z jedné služby (např. úhrady od klientů) nelze účtovat ve prospěch jiné služby. Pokud u některé služby vznikne nadměrné vyrovnání (zmíněný „přebytek“), nelze jím kompenzovat ztrátu jiné služby, ledaže by šlo o formu využití přiměřeného zisku (s tím však v našem systému příliš nepočítáme).
Pravidla vyrovnávací platby umožňují převést část nadměrného vyrovnání do výše 10% průměrné roční vyrovnávací platby do dalšího účetního období, tj. meziročně. Pověření by ale pro takový případ muselo být buď víceleté, nebo by musela být platnost ročního pověření prodloužena a při té příležitosti povolen (pokud tak automaticky nevyplývá z přijatých metodik či pravidel) i převod příslušné části nadměrné vyrovnávací platby do příštího roku. Tu však lze použít v dalším roce opět výlučně ke krytí nákladů dané služby, nikoli služby jiné.
Není žádným tajemstvím, že v některých případech je obdobná situace řešena zvýšením nákladů, aby k finančnímu přebytku nedošlo. Pokud by byla kalkulace vyrovnávací platby založena na metodě kombinace očekávaných a skutečných nákladů, mohlo by být v daném roce připuštěno zvýšení osobních nákladů pracovníků vyplacením odměn, kterými by poskytovatel např. kompenzoval nižší úroveň osobních nákladů v rámci určité služby oproti porovnatelným nákladům u jiných poskytovatelů či jiných služeb apod.
Závěrem tedy možno shrnout, že převod prostředků mezi službami je problém narážející na skutečnost, že náklady a výnosy musí být alokovány vždy k dané službě a využity v rámci ní, ledaže jde o přiměřený zisk.