V poslední době se velmi často setkáváme s problematikou podpory poskytovatelům sociálních služeb v souvislosti s přírodními pohromami. Náš dnešní článek se zabývá otázkou možné kumulace podpor v různých režimech veřejné podpory, pokud je přírodní pohromou zasažen poskytovatel, které je vyplácena vyrovnávací platba.
Na tento typ podpory pamatuje Obecné nařízení o blokových výjimkách[1] (GBER) ve svém článku 50, který upravuje režimy podpory na náhradu škod způsobených některými přírodními pohromami (zemětřeseními, lavinami, sesuvy půdy, záplavami, tornády, hurikány, sopečnými erupcemi a samovolnými požáry lesními a další vegetace). Způsobilými náklady jsou náklady související se škodou vzniklou v přímém důsledku přírodní pohromy, které ocení nezávislý odborník uznaný příslušným vnitrostátním orgánem nebo pojišťovnou. Tyto škody mohou zahrnovat škody na majetku, jako např. budovách, vybavení, strojích či zásobách, a ztrátu příjmů v důsledku úplného nebo částečného pozastavení činnosti po dobu nejvýše šesti měsíců od doby, kdy k pohromě došlo. Podpora a všechny ostatní platby obdržené jako náhrada škody, včetně plateb z pojistných smluv, nesmí přesáhnout 100 % způsobilých nákladů.
Ministerstvo práce a sociálních věcí řešilo nedávno velmi zajímavý případ kumulace podpor podniků pověřených výkonem veřejné služby (sociální služby), kterým je vyplácena vyrovnávací platba, s jednorázovou účelovou podporou na odstranění škod způsobených přírodní pohromou podle článku 50 GBER. MPSV si položilo otázku, zda v době trvání pověřovacího aktu vydaného podle článku 4 Rozhodnutí Komise[2] lze na pověřený podnik aplikovat režim článku 50 GBER, nebo zda je nutno ve smyslu článku 5 odst. 4 Rozhodnutí Komise také tyto náhrady škod poskytnout v režimu služeb obecného hospodářského zájmu a považovat je za příjem, který se musí zohlednit ve vyrovnávací platbě, kterou podnik dostává, ať již formou investiční, nebo provozní podpory.
Úřad na ochranu hospodářské soutěže k této problematice podal vysvětlující stanovisko, ve kterém se mj. uvedl následující skutečnosti.
Rozhodnutí Komise umožňuje dle čl. 2(1) poskytovat podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělenou podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu. Článek 5(1) stanovuje, že výše vyrovnávací platby nepřesáhne rozsah nezbytný k pokrytí čistých nákladů vynaložených při plnění závazků veřejné služby, včetně přiměřeného zisku. Dle článku 5(2) lze čisté náklady vypočítat jako rozdíl mezi náklady vymezenými v odstavci 3 a příjmy vymezenými v odstavci 4. Článek 5(4), pak stanovuje, že „Příjmy, k nimž se přihlíží, zahrnují alespoň veškeré příjmy ze služby obecného hospodářského zájmu bez ohledu na to, zda tyto příjmy představují státní podporu ve smyslu článku 107 Smlouvy. Pokud je dotyčný podnik držitelem zvláštních či výlučných práv vázaných na činnosti jiné, než je služba obecného hospodářského zájmu, pro kterou je poskytnuta podpora, které dávají vzniknout zisku, který převyšuje přiměřený zisk, nebo využívá jiných výhod přiznaných státem, tento zisk či výhody se zahrnou do jeho příjmu bez ohledu na jejich klasifikaci pro účely článku 107 Smlouvy. Dotyčný členský stát může též rozhodnout, že zisky plynoucí z jiných činností mimo rozsah dané služby obecného hospodářského zájmu musí být zčásti nebo zcela připsány na financování služby obecného hospodářského zájmu.“ Pokud náklady na náhradu škody splňují podmínky stanovené v článku 5(3) písm. d) ,,náklady spojené s investicemi, zejména do infrastruktury, mohou být zohledněny, pokud jsou nezbytné pro poskytování služby obecného hospodářského zájmu“ je možné podporu poskytnout na základě Rozhodnutí Komise. Nicméně možnost financovat takovéto akce musí být stanovena v pověřovacím aktu k poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Následně musí být výše této podpory zahrnuta do výpočtu vyrovnávací platby.
Článek 50 GBER umožňuje poskytovat veřejnou podporu v rámci programů na náhradu škod způsobených některými přírodními pohromami. V takovém případě musí existovat přímá příčinná souvislost mezi přírodní pohromou a škodami, které dotčenému podniku vznikly. Podpora a všechny ostatní platby obdržené jako náhrada škody, včetně plateb z pojistných smluv, nesmí přesáhnout 100 % způsobilých nákladů. Způsobilé náklady pro podporu dle článku 50 GBER mohou zahrnovat škody na majetku, jako např. budovách, vybavení, strojích či zásobách, a ztrátu příjmů v důsledku úplného nebo částečného pozastavení činnosti po dobu nejvýše šesti měsíců od doby, kdy k pohromě došlo.
Pravidla kumulace podpory poskytnuté dle GBER s dalšími podporami jsou stanovena v článku 8 GBER. Dle ustanovení čl. 8(3) písm. a) GBER lze podporu, u níž lze identifikovat způsobilé náklady, kumulovat s jinou veřejnou podporou, pokud se tato opatření týkají různých identifikovatelných způsobilých nákladů. Pokud jsou tedy platby požívány na různé způsobilé náklady, nemělo by dojít k narušení pravidel kumulace dle GBER. nicméně, pokud čerpá i podporu na služby obecného hospodářského zájmu, tak s ohledem na článek 5(4) Rozhodnutí Komise je v takovém případě potřeba do kalkulace vyrovnávací platby zahrnout i podporu poskytnutou dle GBER.
V závěru stanoviska ÚOHS shrnuje, že financovat náhradu škody způsobenou přírodní pohromou je možné podle Rozhodnutí Komise pouze v případě, že takovéto investice umožňuje pověření k výkonu služby obecného hospodářského zájmu. V případě poskytnutí podpory dle čl. 50 GBER není poskytnutí podpory závislé na pověření výkonem služby obecného hospodářského zájmu. V obou případech musí nicméně být poskytnutá částka zahrnuta do výpočtu vyrovnávací platby.
[1] Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. 6. 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 SFEU prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, Úř. věst. L 187, 26. 6. 2014, ve znění Nařízení Komise (EU) č. 2023/1315 ze dne 23.6.2023, Úř. věst. L 167, 30.6.2023
[2] Rozhodnutí Komise ze dne 20. 12. 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst. L 7, 11. 1. 2012).
