Dnem 8.1.2026 vstoupilo v platnost nové Rozhodnutí Komise (EU) 2025/2630 ze dne 16. prosince 2025 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu a o zrušení rozhodnutí 2012/21/EU (Úř. věst. L, 19.12.2025) („Rozhodnutí SGEI“).
Pro českou praxi má tato změna zásadní význam zejména v oblasti poskytování sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů („ZSS“). Právě u těchto služeb totiž Rozhodnutí SGEI nepřináší jen technickou změnu právního základu, ale i mimořádně důležitá přechodná pravidla, která chrání kontinuitu již vydaných pověření a navazujícího financování.
Vztah nového Rozhodnutí SGEI k sociálním službám
Rozhodnutí SGEI se výslovně vztahuje na vyrovnávací platby za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, jimiž se uspokojují sociální potřeby. Ve svém čl. 2 odst. 1 písm. c) zahrnuje mimo jiné zdravotní a dlouhodobou péči, péči o děti, přístup na trh práce a opětovné začlenění do trhu práce, péči a sociální začleňování zranitelných skupin. Tento rámec je dostatečně široký na to, aby pokrýval sociální služby poskytované podle ZSS, jako tomu bylo dosud. Pro subjekty působící v oblasti poskytování a financování sociálních služeb to znamená, že Rozhodnutí SGEI je od 8. ledna 2026 základním přímo použitelným unijním předpisem pro posouzení slučitelnosti vyrovnávacích plateb poskytovaných za výkon závazku veřejné služby.
Co se změnilo
V oblasti sociálních služeb Rozhodnutí SGEI zachovává základní logiku dosavadního režimu, ale současně přináší některé změny, mezi které patří zejména:
- nová pravidla transparentnosti,
- zrušení dosavadní dvouleté oznamovací povinnosti Komisi,
- aktualizace některých obecných parametrů rozhodnutí a
- nová úprava kontroly nadměrné vyrovnávací platby.
Nová pravidla transparentnosti
Rozhodnutí SGEI nově zavádí samostatnou povinnost transparentnosti prostřednictvím centrálního registru. Podle čl. 8 Rozhodnutí SGEI musí členské státy od 1. ledna 2028 evidovat informace o podpoře přesahující 1 milion EUR na podnik za službu obecného hospodářského zájmu během období pověření. Do registru se zapisují zejména identifikační údaje příjemce, právní základ podpory, částka vyrovnávací platby, datum poskytnutí, doba trvání pověření, poskytující orgán, nástroj podpory a dotčené odvětví podle klasifikace NACE. Jde tedy o posun od dosavadního méně formalizovaného informačního režimu k systematickému a veřejně přístupnému evidenčnímu nástroji.
Zrušení dosavadní dvouleté oznamovací povinnosti Komisi
Dosavadní rozhodnutí 2012/21/EU ukládalo členským státům v čl. 9 povinnost předkládat Komisi každé dva roky zprávu o provádění rozhodnutí. To se v praxi dělo prostřednictvím formulářů zasílaných na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Rozhodnutí SGEI tuto povinnost již nepřevzalo. Prakticky to znamená, že již není vyžadováno průběžné dvouleté reportování. Kontrolní a informační funkce se tak přesouvají od periodických souhrnných zpráv více k režimu transparentnosti, uchovávání údajů a jejich případného předložení Komisi na vyžádání.
Aktualizace některých obecných parametrů SGEI
Vedle změn v transparentnosti aktualizuje Rozhodnutí SGEI i některé obecné parametry režimu SGEI. Nejviditelnější změnou je zvýšení obecného kompenzačního stropu z 15 milionů EUR na 20 milionů EUR ročně u kategorie podpory podle čl. 2 odst. 1 písm. a), což Komise výslovně spojuje se zohledněním inflace od přijetí předchozího rozhodnutí 2012/21/EU v roce 2011. Rozhodnutí SGEI rovněž opouští některé dřívější formální požadavky, například již nepracuje s dřívější výslovnou povinností, aby pověřovací akt obsahoval odkaz na rozhodnutí Komise. Zrovna toto zjednodušení se však nejeví pro praxi příliš významné, protože zejména v přechodném období, o kterém je pojednáno dále, se právě odkaz na Rozhodnutí SGEI ukazuje jako velmi vhodný pro formální doložení přechodu na „nový“ režim SGEI.
Obecně tedy zůstává základní struktura režimu SGEI zachována, ale některé limity a formální prvky byly přizpůsobeny současným podmínkám a zjednodušeny.
Úprava kontroly nadměrného vyrovnání
Za nejvýznamnější praktickou změnu lze považovat novou úpravu kontroly nadměrné vyrovnávací platby podle čl. 7 Rozhodnutí SGEI. Zatímco rozhodnutí 2012/21/EU pracovalo s tříletým intervalem kontrol, Rozhodnutí SGEI stanoví obecně kontrolu nejméně jednou během každých pěti let doby pověření a na konci tohoto období. Současně zavádí i výjimku z ex post kontrol pro určité typy poskytovatelů s velmi omezenou doplňkovou hospodářskou (komerční) činností a s právní povinností reinvestovat zisk do SGEI. Těmto otázkám je však vhodné věnovat samostatný rozbor, a proto se jim podrobněji věnuje navazující článek na našem portálu PFSS Podmínka „reinvestice veškerého zisku“ v novém Rozhodnutí SGEI a její význam pro poskytovatele sociálních služeb.
Zásadní význam přechodných ustanovení
Pro sektor sociálních služeb je klíčový čl. 9 Rozhodnutí SGEI, tedy přechodná ustanovení. Právě zde se nejzřetelněji ukazuje, že Komise chtěla pro sociální služby zachovat vysokou míru kontinuity.
Podle předmětného ustanovení platí, že: „režim podpory nebo jednotlivá podpora na sociální službu SGEI, které nabyly účinnosti před vstupem nového rozhodnutí v platnost, a byly slučitelné a vyňaté z oznamovací povinnosti podle rozhodnutí 2012/21/EU, jsou nadále slučitelné s vnitřním trhem do konce trvání pověřovacího aktu“.
V této souvislosti stojí za zmínku, že pro sociální služby je „přechodný režim“ benevolentnější než pro ostatní oblasti SGEI, například služby zdravotní. Komise zde výslovně chrání nejen režimy podpory, ale i jednotlivé podpory. To odpovídá povaze sociálních služeb jako oblasti, kde je kontinuita financování zásadní a kde by náhlý zásah do stávajících pověření mohl mít přímé dopady na dostupnost služeb.
Co to znamená pro naši praxi
V českém prostředí to znamená, že pokud bylo pověření k poskytování sociální služby jako SGEI vydáno ještě za účinnosti rozhodnutí 2012/21/EU (tj. před 8.1.2026) a bylo s ním spojeno financování v režimu vyrovnávací platby, pak nové Rozhodnutí SGEI samo o sobě nevyžaduje, aby bylo takové pověření okamžitě nahrazeno novým. Naopak, jeho slučitelnost je zachována po celou dobu trvání vydaného pověřovacího aktu.
Tato úprava je v souladu i s výkladovým dokumentem Komise ve formě otázek a odpovědí k Rozhodnutí SGEI, který zdůrazňuje, že stávající sociální služby obecného hospodářského zájmu není třeba revidovat jen proto, aby byly v souladu s novými pravidly.
V praxi je ale pověření sociální služby SGEI často složeno z více navazujících aktů, typicky formálního pověření vydaného pověřujícím subjektem a následného rozhodnutí o poskytnutí dotace či obdobného finančního aktu, jímž veřejný poskytovatel financování k pověření přistupuje a stanoví konkrétní podmínky vyrovnávací platby. Z věcného hlediska tyto akty tvoří jeden funkční celek. Formální pověření vymezuje závazek veřejné služby a jeho rámec, zatímco dotační rozhodnutí konkretizuje finanční vztah, parametry podpory, kontrolu a vypořádání. Proto nelze přechodná ustanovení vykládat izolovaně jen ve vztahu k jednomu z těchto aktů. Typicky se tato situace vyskytuje v oblasti projektů spolufinancovaných z ESIF.
Důsledek pro změny pověření po 8. 1. 2026
Jestliže po 8. lednu 2026 dojde k tomu, že původní pověření vydané ještě v režimu rozhodnutí 2012/21/EU bude nahrazeno novým pověřením již podle Rozhodnutí SGEI, pak by na tuto změnu měl reagovat i poskytovatel dotace. Jinými slovy, pokud se změní pověřovací akt jako základ SGEI, nemělo by zůstat financování formálně navázáno na starý unijní režim. Poskytovatel dotace by měl upravit své rozhodnutí o poskytnutí dotace, případně jeho podmínky tak, aby:
- právní režim obou částí pověření byl jednotný,
- dotační rozhodnutí přistupovalo k aktuálně platnému pověření a
- byla zachována jednoznačnost právního základu slučitelné veřejné podpory.
To je důležité nejen z hlediska systematiky, ale i z hlediska právní jistoty. Pokud by totiž nové formální pověření již odkazovalo na Rozhodnutí SGEI, zatímco rozhodnutí o poskytnutí dotace by nadále setrvávalo v logice rozhodnutí 2012/21/EU, vznikla by nežádoucí dualita právního režimu uvnitř jednoho materiálně jednotného pověřovacího aktu.
Přechodný režim nebrání aktualizaci, ale chrání kontinuitu
Je třeba zdůraznit, že přechodná ustanovení nejsou překážkou pro vydání nového pověření podle Rozhodnutí SGEI. Jejich smyslem je především chránit již existující financování sociálních služeb před tím, aby ztratilo slučitelnost s vnitřním trhem EU jen proto, že se změnil unijní právní rámec. Pokud však orgán veřejné moci sám přistoupí k vydání nového pověření podle Rozhodnutí SGEI, je logické a právně správné, aby na to reagovaly i navazující akty financování. Přechodná ustanovení tedy zajišťují kontinuitu, nikoli neměnnost.
