Rok 2016 bude opět rokem dopadů legislativních změn. Některé z nich již byly přijaty a platí, ale povinnost jejich realizace, případně nabytí jejich účinnosti, spadají až do letošního roku. Další změny jsou v legislativním procesu a očekává se jejich přijetí a uvedení do praxe. Změn není málo, a tak zadavatelé a poskytovatelé sociálních služeb, a nejen oni, se nemusí bát, že by letošní rok byl ohledně nové právní úpravy a povinností z toho plynoucích příliš nudný.
Smyslem tohoto článku není, a ani nemůže být, kompletní informace o všech důležitých změnách; nakonec ani sami zákonodárci často nevědí, zda, jak a kdy budou změny schváleny. Ostatně k průběžným informacím o důležitých změnách v oblasti plánování a financování sociálních služeb mají přispívat i naše Aktuality. V této praxi bychom rádi pokračovali i v tomto roce a uvítáme i z vaší strany případné podněty na témata našich článků a seminářů, která by vás nejvíce zajímala.
Dnes bychom rádi nastínili několik změn, se kterými se budeme v letošním roce potýkat a které výrazně zasáhnou do našeho každodenního života v sociálních službách, a nejen tam. Podrobněji se těmto otázkám budeme věnovat v rámci dalších čísel Aktualit, jakož i na našich odborných seminářích.
Zákon o sociálních službách
Tak, jak život přináší potřebu řešit konkrétní otázky, tak se průběžně vyvíjí i zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (ZSS). Novelizací bylo v poslední době docela dost a zdá se, že v této praxi budeme pokračovat. V současné době jsou v legislativním procesu hned 2 po sobě jdoucí.
Prvním z nich je poslanecký návrh změny § 8 a 9, který vrací jejich obsah do doby před změnami provedenými v rámci tzv. úsporných balíčků. Podle navrhovatelů změny se současné znění zákona z hlediska osob žádajících o příspěvek na péči neosvědčilo, mnoha osobám pobírajícím tuto dávku byl příspěvek snížen, nebo dokonce odebrán, a to nikoliv proto, že by se změnil či zlepšil jejich zdravotní stav a způsobilost, ale proto, že v rámci nového systému „jsou administrativně považováni“ za soběstačnější, než ve skutečnosti jsou. Noví žadatelé o příspěvek na péči jsou v mnoha případech zařazeni do nižšího stupně závislosti na pomoci druhé osoby, než umožňují jejich skutečné možnosti zvládat základních životní potřeby. Důvodem těchto negativních dopadů je zúžení rozsahu úkonů, které jsou příslušnými orgány státní správy posuzovány při rozhodování o výši příspěvku z původních 36 na pouhých 10. Stejným způsobem byla provedena restrikce i v prováděcí vyhlášce, takže nyní je značně obtížné pro sociální pracovnice i posudkové lékaře objektivně zhodnotit u jednotlivých žadatelů o příspěvek jejich schopnost zvládat konkrétní úkony základních životních potřeb.
Navrhovaná nová právní úprava se pouze vrací k původnímu znění § 8 a 9, které se za několik let jejich využívání plně v praxi osvědčilo. Vzhledem k tomu, že sestava sociálních pracovníků a lékařů, kteří zdravotní způsobilost posuzují, se změnila za dobu trvání současné úpravy jen málo, je předpoklad, že většině pouhý návrat do doby před přijetím minulé právní úpravy způsobí méně problémů než tvorba zcela nové metodiky.
Druhým návrhem změn ZSS je vládní návrh zákona, týkající se úpravy některých dále zmíněných oblastí. Předně je navrhováno zvýšení částek příspěvku na péči ve všech stupních závislosti o 10%, a to s účinností od 1. 8. 2016, neboť stávající částky od svého zavedení v roce 2007 již ztratily svoji reálnou hodnotu. Dále je navrhováno včlenění nového ustanovení § 82b, umožňující registrujícímu orgánu provádět kontrolu i u fyzických a právnických osob, kterým nebylo vydáno rozhodnutí o registraci, nasvědčují-li skutečnosti tomu, že u těchto osob jsou poskytovány sociální služby bez oprávnění k jejich poskytování. Ruku v ruce je pak navrhováno i zvýšení pokut v oblasti souvisejících správních deliktů. Jedná se o změnu, směřující ke zvýšení možnosti efektivního postupu proti tzv. nelegálním službám. Další změny reagují na stávající stav, který podle navrhovatele dostatečným způsobem nezajišťuje ochranu osobní svobody klientů v zařízeních sociálních služeb, pokud dotčená osoba se svým umístěním do zařízení nebo pokračováním v pobytu v zařízení nesouhlasí; s tím souvisí i nová úprava povinnosti poskytovatele ve vztahu k evidenci osob, kterým poskytuje pobytovou službu, a to bez ohledu na typ zařízení; jedná se mj. o evidenci dat a četnosti projevených vážně míněných nesouhlasů osoby s poskytováním pobytové sociální služby včetně popisu situace, popisu vyřešení situace a záznamu o splnění oznamovací povinnosti o této skutečnosti příslušnému soudu. I plnění této povinnosti se promítá do úpravy správních deliktů a jejich postihu.
K tématu změn ZSS jsme mj. vedli rozhovor s Ing. Lindou Maršíkovou z MPSV, z něhož plyne, že vedle výše uvedených změn, které jsou projednávány v rámci legislativního procesu, je připravena další řada změn ZSS, které by měly reagovat zejména na potřeby právní úpravy tzv. síťování sociálních služeb. Rozhovor přineseme v některém z příštích čísel Aktualit.
Nový občanský zákoník a předpisy korporátního práva
Jak jsme již informovali v našich předchozích Aktualitách, pro rok 2015 byla v novém občanském zákoníku stanovena povinnost, aby všechny právnické osoby přizpůsobily svůj název požadavkům úpravy, kterou občanský zákoník nastolil. Tato povinnost nejvíce dopadla na bývalá občanská sdružení (dnes spolky), které musely do 31. 12. 2015 přizpůsobit svůj název mj. tak, aby nebyl klamavý či zaměnitelný s jinou osobou a aby obsahoval identifikaci právní formy „zapsaný spolek“ případně zkratku „z. s.“
Zákonodárce si však v mezidobí uvědomil, že negativní dopad plnění této povinnosti na spolky, a potažmo i na rejstříkový soud, převyšuje veřejný zájem nad jednotnou úpravou názvů právnických osob, a proto připravil změnu, která se stala součástí návrhu tzv. technické novely nového občanského zákoníku. Tato novela přináší pro spolky (a také společenství vlastníků jednotek), které vznikly do 31. 12. 2013 (týká se tedy všech bývalých občanských sdružení) výjimku z povinnosti uvést označení právní formy ve svém názvu do souladu s požadavky zákona. Přestože novela nebyla přijata do konce roku 2015, lze očekávat její přijetí v nejbližší době; ryze formální nesplnění povinnosti plynoucí ze současného znění zákona ke konci loňského roku by mělo být veřejnými orgány tolerováno.
Co však spolky v letošním roce již definitivně čeká, je povinnost přizpůsobit své stanovy požadavkům zákona a provést řádný zápis všech požadovaných údajů do spolkového rejstříku včetně založení souvisejících dokumentů do příslušné sbírky listin. Mají na to lhůtu do konce roku, přičemž pouze do 30. 6. je plnění této povinnosti (zápis do veřejného rejstříku) osvobozeno od poplatku.
Co činí spolkům v praxi největší problémy?
Jak se v praxi z četných konzultací ukazuje, největším problémem je přizpůsobení systému orgánů bývalého občanského sdružení nové právní úpravě. Dnes již neplatný zákon o sdružování občanů byl v této otázce velmi benevolentní a nestanovil prakticky žádná zásadní omezení. To vedlo ke vzniku nejrůznějších modelů orgánů sdružení a jejich úpravě ve stanovách. Velmi často se setkáváme s koncepcí kolektivního „řídicího orgánu“, např. výboru nebo předsednictva, který ze svého středu volí předsedu a místopředsedu. Ti jsou však považováni nikoli jen za představitele a zástupce samotného výboru, ale též celého spolku; tomu často odpovídá i jejich označení předseda resp. místopředseda spolku. Tyto osoby jsou pak ve stanovách často označeny za statutární zástupce spolku. K tomu přistupuje další aspekt, kdy některý z členů výboru je zároveň kmenovým vedoucím zaměstnancem spolku na pozici ředitel, či výkonný ředitel apod., přičemž tuto funkci vykonává v pracovněprávním vztahu ke spolku.
Nové pojetí orgánů právnických osob v občanském zákoníku však požaduje, aby bylo jednoznačně stanoveno, kdo je jejím statutárním orgánem, a zda je tento orgán kolektivní či individuální. Od toho je odvozena i pravomoc takového orgánu a zejména jeho odpovědnost za plnění povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. V případě kolektivního orgánu musí být navíc určen některý z jeho členů, který je oprávněn činit právní jednání vůči zaměstnancům, jinak je tímto členem jeho předseda. K této úpravě se velmi nedávno vyjádřil Nejvyšší soud, který ve svém usnesení sp. zn. 29 Cdo 880/2015 vyslovil závěr a doplnil, že takto pověřená osoba jednáním vůči zaměstnancům musí být zapsána ve veřejném rejstříku. Vedle toho občanský zákoník zachovává dosavadní praxi tzv. vertikální delegace, tj. možnost, aby jednání za organizaci činili její zaměstnanci, a to v rozsahu zmocnění, které vyplývá z jejich funkčního zařazení. U kolektivního orgánu zákon navíc nově umožňuje tzv. horizontální delegaci, tj. možnost, aby činnost členů orgánů byla rozdělena podle určitých oborů; to má pak význam pro případné řešení odpovědnosti jednotlivých členů za vzniklé škody apod. Tato obecná úprava se týká všech právnických osob.
Spolky tedy budou muset ve svých stanovách případně dalších vnitřních předpisech a rozhodnutích jasně vymezit, zda je statutárním orgánem výbor (jako kolektivní), či předseda nebo ředitel (jako individuální), kdo z kolektivního orgánu jedná vůči zaměstnancům, zda je v rámci kolektivního orgánu uplatněn princip vertikální delegace a jak je uplatněna delegace zástupčí pravomoci na zaměstnance spolku. Dobrá úprava těchto otázek může výrazně napomoci právní jistotě všech zúčastněných, v jakém rozsahu a za co odpovídají a jaké právní důsledky pro ně mohou mít případná porušení povinností.
Zákon o registru smluv
Na sklonku loňského roku byl přijat zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv. Tento zákon zavádí s účinností od 1. 7. 2016 povinnost některých subjektů uveřejňovat soukromoprávní smlouvy, jakož i smlouvy o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, prostřednictvím nově zřizovaného (jednotného) registru smluv. V rámci okruhu subjektů působících v oblasti sociálních služeb se tato povinnost týká zejména organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací, územních samosprávných celků, jimi zřízených příspěvkových organizací, obecně prospěšných společností a ústavů, jakož i právnických osob, v nichž má územně samosprávný celek většinovou účast.
Povinnost zveřejnění se týká všech smluv s hodnotou vyšší než 50.000,- Kč. Prostřednictvím registru smluv tak budou nadále zveřejňovány darovací smlouvy, smlouvy vzešlé ze zadání veřejné zakázky, veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace podle rozpočtových pravidel apod. jednotný registr tak nahradí způsob, kterým se dosud zveřejňují smlouvy na tzv. profilu zadavatele podle zákona o veřejných zakázkách, nebo veřejnoprávní smlouvy na úřední desce poskytovatele dotace podle rozpočtových pravidel.
Nesplnění povinnosti zveřejnění pak bude mít za následek nemožnost nabytí účinnosti takové smlouvy, potažmo její zrušení ex lege. Tyto následky však zákon zavádí až po uplynutí 1 roku jeho účinnosti (tj. až od 1. 7. 2017), čímž poskytuje dotčeným subjektům možnost zavést nový systém uveřejňování do své každodenní praxe, prozatím bez těchto závažných sankčních dopadů.
Zákon o zadávání veřejných zakázek a související předpisy
Zákon, který v současné době vyvolává snad nejvíce očekávání, přináší (s účinností nejpozději k dubnu tohoto roku) kompletní novou úpravu veřejného zadávání. Týká se všech subjektů, které jsou povinny při nákupu zboží, služeb a stavebních prací zadávat veřejné zakázky nebo koncese. V praxi okruhu subjektů působících v postavení zadavatelů či poskytovatelů sociálních služeb se nový zákon týká zejména organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací, územně samosprávných celků, jejich příspěvkových organizací, jakož i všech subjektů, které zadávají zakázku hrazenou z více než 50% z veřejných zdrojů (dosud tzv. dotovaný zadavatel).
Kompletně nová právní úprava přináší řadu zcela nových institutů a postupů, na které jsme dosud nebyli v rámci veřejného zadávání zvyklí; nové pojetí základních zásad, výjimek z postupu podle zákona, možných změn uzavřených smluv, technických podmínek, kvalifikačních předpokladů a hodnoticích kritérií, nové druhy zadávacích řízení včetně zjednodušeného postupu při zadávání sociálních služeb a mnoho dalšího.
V souvislosti s projednáváním nového zákona o zadávání veřejných zakázek byly již dány do připomínkového řízení i návrhy některých prováděcích předpisů, z nichž zmíníme dva.
Prvním z nich je návrh vyhlášky o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, jejíž účelem je stanovení paušální částky nákladů řízení ve výši 30.000 Kč jako jednotné sazby náhrady nákladů řízení, která může být ze strany ÚOHS jako orgánu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek uložena zadavatelům veřejných zakázek. Návrh vyhlášky počítá také s případem, kdy bude nutné k řízení o přezkoumání úkonů zadavatele přizvat znalce podle zákona o znalcích a tlumočnících.
Druhým je návrh vyhlášky o stanovení podrobností vymezení předmětu veřejné zakázky na stavební práce a rozsah soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Předkládaný návrh má za cíl sestavit jednoznačný a závazný způsob specifikace předmětu veřejných zakázek na stavební práce, což přispěje nejen ke zjednodušení procesu a unifikaci zadávacích dokumentací veřejných zakázek na stavební práce, ale i k posílení transparentnosti zadávacího procesu.
K tématu nové právní úpravy veřejného zadávání je zaměřen náš seminář Nová úprava zadávání veřejných zakázek.