Minulému vedení MPSV, zejm. panu mistrovi Jurečkovi a paní vrchní ředitelce Zdražilové budiž ke cti mj. snaha posunout některé dlouho neřešené otázky v oblasti financování a poskytování sociálních služeb ku prospěchu jejich zadavatelů a poskytovatelů.
Jednou z významných, a přitom podle mého názoru nijak významně prezentovaných snah, bylo zahájení prací směřujících k možnosti praktického zavedení využití tzv. nákladového paušálu v rámci dotace na sociální služby, potažmo v rámci kalkulované vyrovnávací platby. Protože bych si velmi přál, aby tato snaha neskončila v propadlišti dějin, pokusím se v tomto článku podrobněji vysvětlit, o co v daném případě jde.
Náš zavedený systém financování sociálních služeb formou veřejné podpory služeb obecného hospodářského zájmu slučitelné s vnitřním trhem EU podle Rozhodnutí Komise ze dne 20. 12. 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2012/21/EU, Úř. věst. L 7, 11. 1. 2012) („Rozhodnutí Komise“) je postaven na „dotační bázi“, což znamená, že vyrovnávací platba je až na výjimky zásadně poskytována formou dotace podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů („RP“) nebo zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů („RPÚR“).
Dotace poskytovatelům sociálních služeb je spojena s ročním vyúčtováním každého nákladu, resp. výdaje s jejich důsledným časovým rozlišením. To v praxi přináší jednak značnou administrativní zátěž pro všechny zúčastněné, jednak to prakticky znemožňuje „převést“ dotační prostředky do následujícího účetního období a využít je později, mnohdy účelněji a hospodárněji.
Z výše uvedeného důvodu započalo MPSV v loňském roce intenzivní práce na tom, aby v rámci možností daných aktuální právní úpravou RP a RPÚR bylo umožněno poskytovatelům sociálních služeb aplikovat v rámci určité části dotace tzv. nákladový paušál.
Podle § 10a odst. 8 RPÚR „Ve veřejnoprávní smlouvě o poskytnutí dotace může poskytovatel stanovit a výdaje nebo náklady, jejichž výše nemusí být prokazována a které budou vyúčtovány paušální částkou; paušální výdaje nebo náklady se stanoví procentem ze skutečně vynaložených a prokázaných, poskytovatelem stanovených výdajů nebo nákladů,
na základě poskytovatelem stanovených jednotkových nákladů, nebo jako pevná částka pokrývající veškeré výdaje nebo náklady nebo jejich část“.
Obdobně podle § 14 odst. 6 RP „Poskytovatel může v rozhodnutí o dotaci stanovit výdaje nebo náklady, které budou vyúčtovány jako paušální, jejichž výše nemusí být prokazována. Paušální výdaje nebo náklady se stanoví procentem ze skutečně vynaložených a prokázaných, poskytovatelem stanovených výdajů nebo nákladů dotační investiční akce nebo dotační neinvestiční akce, na základě poskytovatelem stanovených jednotkových nákladů nebo jako pevná částka pokrývající veškeré výdaje či náklady dotační investiční akce nebo dotační neinvestiční akce nebo jejich část“.
Využití nákladového paušálu v naší vnitrostátní dotační praxi přitom není nic nového. Ministerstvo kultury např. ve svém dotačním Programu poskytování příspěvků na tvůrčí nebo studijní účely konstruuje tzv. příspěvek na tvůrčí/studijní činnost, který slouží k pokrytí běžných životních nákladů žadatele (např. nákladů na stravu, bydlení) po dobu realizace projektu. Při vyúčtování příspěvku na tvůrčí/studijní činnost není (na rozdíl od části stipendia určené na věcné náklady projektu) nutné prokazovat využití příspěvku účetními doklady. Nákladový paušál je též značně využíván i projektech financovaných z prostředků EU.
Výše nákladového paušálu je samozřejmě omezena a pohybuje se v jednotkách procent z celkové výše poskytnuté dotace. Ale i taková částka není bezvýznamná a může přinést značná praktická pozitiva. Při využití nákladového paušálu je aplikována právní domněnka, že paušální výdaje se při vyúčtování považují za použité (tj. spotřebované) v plné výši, i když fakticky spotřebovány nebyly. Protože každá dotace má svůj účel, mělo by po věcné stránce jít vždy o náklad, resp. výdaj, který souvisí s poskytováním dané sociální služby v rozsahu daném pověřovacím aktem, neboť i tento „paušálně uplatněný“ náklad je zahrnut mezi náklady nezbytné k zajištění služby obecného hospodářského zájmu v rámci kalkulace vyrovnávací platby.
Význam takto pojatého nákladového paušálu pak může spočívat ve zjednodušení vyúčtování některých běžných způsobilých nákladů hrazených z dotace na sociální službu (telefony, pohonné hmoty apod.), které by jinak musely být předmětem vyúčtování, ale dokonce i v umožnění hradit v rámci paušálu některé náklady, které nejsou považovány za způsobilé (např. nenárokové zaměstnanecké benefity, pořízení nebo zhodnocení dlouhodobého majetku, vyšší rozsah vzdělávání zaměstnanců, mzdy zdravotní sestry do doby uzavření smlouvy se zdravotní pojišťovnou apod.). Nákladový paušál může umožnit též faktické nespotřebování části dotačních prostředků v daném rozpočtovém období a jejich částečné využití v následujících obdobích, včetně jejich dočasného využití pro překlenutí nedostatečného cash flow příjemce na počátku kalendářního roku.
Aby mohly být v rámci takto pojatého nákladového paušálu skutečně využívány též prostředky ze státního rozpočtu, je nezbytné v tomto ohledu novelizovat Nařízení vlády č. 98/2015 Sb., o provedení § 101a zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. I na této legislativní změně začalo MPSV v minulém roce pracovat a projednávat ji s Ministerstvem financí.
Přejme si tedy, aby nové vedení MPSV na předchozí práci svých kolegů navázalo a zavedení nákladového paušálu úspěšně dokončilo.
