V souvislosti se zaváděním systému financování sociálních služeb vyrovnávací platbou se v praxi vyskytují časté dotazy, které se snažíme průběžně zodpovědět. V návaznosti na červencový článek, který přinesl přehled 15 nejdůležitějších otázek a odpovědí na dané téma, se v tomto článku věnujeme dalším otázkám k problematice vyrovnávací platby.
Zahrnutí příjmů ze soukromých zdrojů do vyrovnávací platby
Koncepce vyrovnávací platby podle Rozhodnutí Komise 2012/21/EU o použití čl. 106 odst. 2 SFEU na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, vychází z toho, že veřejný sektor, který pověřuje službou obecného hospodářského zájmu, vyrovnává formou vyrovnávací platby rozdíl mezi náklady a výnosy, které jsou spojeny s danou službou, aby mohla být zajištěna její dostupnost. Pokud poskytovatel služby např. obdrží ze soukromého zdroje (sponzorský dar, dědický odkaz apod.) prostředky, které jsou účelově určeny na krytí identických nákladů, které by jinak byly kryty vyrovnávací platbou (uznatelné náklady na základní činnosti apod.), potom k této situaci musí veřejný sektor přihlédnout, aby zabránil duplicitě financování nákladu, který je již kryt z jiného zdroje. Obdrží-li tedy poskytovatel sociální služby účelově určenou podporu nákladů, které by jinak byly kryty vyrovnávací platbou, měl by o takové podpoře informovat, a vyrovnávací platba by měla výši a účelovost takové podpory zohlednit. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby poskytovatelé sociálních služeb věnovali velkou pozornost účelovému vymezení prostředků, které dostávají na podporu své činnosti z jiných zdrojů.
Od této situace je třeba odlišit případ podpory z jiných zdrojů – zejména soukromých, které mohou být účelově určeny na jiné náklady, než které pokrývá vyrovnávací platba (např. krytí nákladů na fakultativní činnosti, navazující činnosti, pořizovací náklady na investice apod., které zatím v našem systému do vyrovnávací platby zpravidla nezahrnujeme). Pokud je účelové určení těchto prostředků cíleno na náklady, které nejsou kryty vyrovnávací platbou, nedochází k duplicitě a vyrovnávací platba nemusí být v této výši krácena.
Financování vyrovnávací platby z ESIF
V současné době je vysoce aktuální otázka financování vyrovnávací platby z prostředků Operačního programu Zaměstnanost. MPSV vyhlásilo první výzvy, které mj. zahrnují i financování vybraných sociálních služeb. Díky snaze MPSV o zavedení jednotného systému financování sociálních služeb bez ohledu na použité zdroje jsou tak prostředky ze Strukturálních a investičních fondů EU nedílnou součástí jednotné vyrovnávací platby a jejich využití podléhá obecným pravidlům; nadto však nutno respektovat specifika, která jsou spojena s „projektovým“ financováním z fondů EU.
Přestože se nyní nacházíme v době zpracování žádostí o finanční podporu z OPZ, považujeme za vhodné zmínit některé problémy, jejichž řešení bude pro úspěšné nastavení dotačních podmínek nezbytné. Zatím se jeví jako nejvýznamnější následující 3 okruhy otázek:
- otázka doby trvání Pověření zajištěním dostupnosti poskytování sociální služby, vydaného krajem, ve vztahu k době trvání projektu financovaného z OPZ;
- otázka kalkulace vyrovnávací platby, obsažené v Pověření, ve vztahu ke způsobilým výdajům projektu; a
- otázka kalkulace výnosů ze zpožděných plateb zdravotních pojišťoven, fakticky zaplacených až po skončení doby trvání projektu.
Zmíněné otázky jsou v současné době předmětem odborných diskusí, a proto následující řádky berme jako podnět k potřebě nalezení vhodného řešení.
K otázce doby trvání Pověření
Řada krajů vydává s ohledem na roční rozpočtové prostředky, jakož i s ohledem na dobu trvání existujících střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb, Pověření na dobu 1 roku, případě delší, nicméně dobu nepokrývající celou dobu trvání projektu financovaného z OPZ. To znamená, že MPSV nemá za této situace při schvalování víceletých projektů k dispozici dostatečný právní základ, který by řešil problematiku veřejné podpory po celou dobu trvání projektu. Pokud by nedošlo k „prodloužení“ Pověření, resp. k vydání nového na další období pokrývající zbytek doby trvání projektu, hrozila by ztráta způsobilosti výdajů takto vynaložených pro rozpor s právem veřejné podpory. Poskytovatel dotace by zřejmě musel přistoupit k podstatné změně projektu a jeho období zkrátit, nebo sám vydat Pověření na příslušnou dobu trvání projektu (pokud by takový postup podmínky vůbec připustily). Na druhou stranu vydání Pověření ze strany kraje představuje pro poskytovatele sociálních služeb právo legitimního očekávání, že služba v rozsahu vymezeném v Pověření bude finančně zajištěna vyrovnávací platbou, a to za podmínek stanovených v Pověření. Pro kraj tedy může být obtížné vydat Pověření na více let, aniž by měl garanci finančních prostředků k pokrytí vyrovnávací platby. Podle našeho názoru může být jedním z řešení dané situace možnost vydání krajského Pověření na dobu trvání projektu financovaného z OPZ s tím, že doba účinnosti Pověření bude vázána na pokrytí vyrovnávací platby z prostředků OPZ.
K otázce kalkulace vyrovnávací platby ve vztahu ke způsobilým výdajům projektu
Další velmi zajímavou otázkou je kalkulace vyrovnávací platby, obsažená v Pověření, ve vztahu ke způsobilým výdajům projektu. Podle článku 4 Rozhodnutí Komise 2012/21/EU o použití čl. 106 odst. 2 SFEU na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, musí Pověření obsahovat mj. alespoň popis kompenzačního mechanismu a parametrů pro výpočet, kontrolu a přezkoumání vyrovnávací platby. Problém u financování projektů z OPZ vzniká z toho, že Pověření a výpočet vyrovnávací platby činí kraj na základě parametrů vycházejících z „krajského přístupu“, rozsah a obsah způsobilých výdajů však stanoví podmínky projektu dané zvláštními pravidly a metodikami. V praxi tak může dojít k disproporci mezi vypočtenou vyrovnávací platbou ze strany kraje a skutečným krytím čistých nákladů z prostředků ESIF, vyjádřenou jak kladným, tak i záporným číslem. Pověření vydávané krajem na služby, u nichž lze předpokládat financování vyrovnávací platby z projektů OPZ, by tak mělo na tuto situaci pamatovat a být natolik „flexibilní“, aby striktně nesnižovalo, případně nezvyšovalo nárok poskytovatele sociální služby na vyrovnávací platbu, která nebude reálným krytím odpovídat „vypočtenému“ mechanismu.
K otázce kalkulace výnosů ze zpožděných plateb zdravotních pojišťoven
Zpožděné a navíc krácené platby od zdravotních pojišťoven činí poskytovatelům sociálních služeb značné potíže, ať již při zajištění dostatečného toku finanční hotovosti, tak při sledování skutečných příjmů /výnosů spojených se službami, jejichž součástí je poskytování úkonů hrazených pojišťovnami. S tímto problémem se potýkají i kraje při stanovení vyrovnávací platby. V rámci její kalkulace na bázi kombinace očekávaných a skutečných výnosů lze stanovit metodu, jak do vyrovnávací platby zahrnout „očekávané“ příjmy ze zpožděných plateb, a to ve vztahu k příslušnému účetnímu období (v časovém rozlišení), a naopak nezahrnovat příjmy skutečně došlé, které se váží k předchozímu účetnímu období, které již vyrovnávací platba nezahrnuje. Samozřejmě nutno přihlédnout i k tomu, jak byla situace řešena doposud (jak kraj kalkuloval příjmy od pojišťoven v rámci dosavadního financování dané služby). U projektů financovaných z ESIF může být situace ještě složitější, a to v tom, jak naložit s příjmy došlými po skončení projektu, které však věcně i časově souvisí s příslušnou vyrovnávací platbou (za dobu trvání projektu). Tak jako v jiných případech i zde bude nutno diskutovat možnost aplikace „kvalifikovaného odhadu“ na bázi provedených úkonů, bez ohledu na reálná inkasa za tyto úkony v příslušném účetním období.
