Stávající právní úprava
Povinnost evidovat skutečné majitele právnických osob přinesl již v minulosti zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů, a to v části páté (§ 118b – 118j).
Poskytovatelé sociálních služeb, kteří se řídili tímto zákonem, tak postupně zapisovali do evidence skutečných majitelů u příslušných rejstříkových soudů své skutečné majitele. U řady právnických osob vyvolala správná identifikace skutečných majitelů řadu otazníků. Definice skutečného majitele totiž vycházela ze zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto předpisu je za skutečného majitele považována fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě.
U poskytovatelů sociálních služeb v právní formě spolku, obecně prospěšné společnosti, církve, náboženské společnosti je skutečným majitelem fyzická osoba
- která disponuje více než 25 % jejích hlasovacích práv,
- která má být příjemcem alespoň 25 % z jí rozdělovaných prostředků, nebo
- která je členem statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, není-li skutečný majitel nebo nelze-li jej určit podle bodu 1 nebo 2,
U zapsaného ústavu je skutečným majitelem fyzická osoba nebo skutečný majitel právnické osoby, která je v postavení zakladatele ústavu, nebo osoby, v jejímž zájmu byl ústav založen, nebo osoby oprávněné k výkonu dohledu nad správou ústavu.
Nová právní úprava od 1.6.2021
Dnem 1.6.2021 však nabývá účinnosti nový zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů („ZESM“), který zrušuje původní úpravu v zákoně o veřejných rejstřících a nahrazuje ji zcela novou úpravou.
Snad nejvýznamnější změnou je ustanovení § 7 ZESM, které přináší taxativní výčet právních forem, u nichž platí, že skutečného majitele vůbec nemají. Je to právě celá řada právních forem, které jsou typické pro poskytovatele sociálních služeb, a to zejména:
- územní samosprávné celky (obce, kraje) a dobrovolné svazky obcí
- příspěvkové organizace
- církve a náboženské společnosti
- právnické osoby, ve které mají veškeré podíly na prospěchu a hlasovacích právech Česká republika, kraj nebo obec
- obecně prospěšné společnosti a ústavy, jejichž zakladatelem je Česká republika nebo obec.
Souhrnně se jedná o právnické osoby charakteru „veřejných institucí“ a církví, které nemají skutečného majitele v právním slova smyslu, a kterých se tedy povinnosti plynoucí z ZESM netýkají.
Naproti tomu poskytovatelé sociálních služeb charakteru „privátních“ (neveřejných) subjektů, jako jsou spolky, ústavy nebo obchodní korporace, kdy zakladateli/společníky nejsou veřejné instituce (např. ústav založený fyzickými osobami nebo právnickými osobami odlišnými od obce apod.) ZESM plně podléhají.
Kdo je považován za skutečného majitele
Skutečným majitelem je podle ZESM každá fyzická osoba, která je tzv. koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem.
Koncovým příjemcem právnické osoby je každá osoba, která může přímo nebo nepřímo získávat více než 25 % z celkového majetkového prospěchu tvořeného při činnosti nebo likvidaci právnické osoby, a tento prospěch dále nepředává.
Osobou s koncovým vlivem u spolku, zapsaného ústavu, obecně prospěšné společnosti je každá fyzická osoba, která je členem jejich statutárního orgánu.
Příklady
Poskytovatel sociálních služeb ve formě zapsaného ústavu založeného obcí, nebo obcemi (bez privátního zakladatele) nemá žádného skutečného majitele. Stejně tak církevní a náboženské společnosti, příspěvkové organizace.
Poskytovatel sociálních služeb ve formě zapsaného ústavu založeného fyzickými osobami (nebo právnickými „neveřejnými“ osobami) bude mít zpravidla za skutečného majitele ředitele ústavu coby člena statutárního orgánu.
Poskytovatel sociálních služeb typu „malého“ spolku (pouze se třemi členy), kteří se podle stanov spolku mohou podílet na likvidačním zůstatku spolku, bude mít jako skutečné majitele jak své 3 členy (každý z nich může získat podíl na likvidačním zůstatku ve výši přesahující 25 %), tak i každého člena statutárního orgánu spolku.
Poskytovatel sociálních služeb typu „většího“ spolku (s více než 3 členy) pak bude mít za skutečné majitele všechny členy statutárního orgánu spolku, ale nikoli již samotné členy spolku, ledaže by stanovy takového spolku určitému druhu členství či členovi přiznávaly podíl přesahující 25 % z likvidačního zůstatku.
Co mají tedy poskytovatelé sociálních služeb učinit po 1.6.2021
Poskytovatele sociálních služeb nutno podle ZESM rozdělit do dvou skupin.
První skupina představuje ty právní formy, u nichž podle ZESM platí, že skutečného majitele nemají (viz výše uvedený výčet). Pokud tito poskytovatelé podle stávajících předpisů splnili povinnost a skutečné majitele zapsali, nemusí po nabytí účinnosti nové úpravy činit nic. Podle § 59 odst. 2 ZESM se totiž k údajům, které byly vedeny v evidenci údajů o skutečných majitelích podle zákona č. 304/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti ZESM a které se podle ZESM nezapisují nebo nepropisují do evidence skutečných majitelů, nepřihlíží. Soud tyto údaje vymaže bez řízení.
Druhá skupina představuje ty právní formy, které skutečného majitele mají. Poskytovatelé sociálních služeb v právní formě spolků nebo „soukromých“ zapsaných ústavů či obecně prospěšných společností tak musí ze zákona splnit určité povinnosti.
Pokud tito poskytovatelé dosud zápis skutečného majitele do evidence skutečných majitelů neřešili, resp. nezajistili, pak mají 6 měsíců (tj. do 31.12.2021) čas na to zajistit dodatečně řádný zápis podle ZESM.
Pokud tito poskytovatelé svoji povinnost již splnili a zajistili zápis skutečného majitele do evidence skutečných majitelů, jsou povinni nejpozději do 1 roku (do 31.5.2022) zajistit soulad zápisu s novými požadavky zákona (a to jak svým rozsahem, tak i obsahem zapisovaných skutečností). Situace bude taková, že podle ZESM dojde z dosud zapsaných údajů v evidenci skutečných majitelů či z veřejného rejstříku k tzv. automatickému průpisu údajů o skutečných majitelích. Poskytovatel sociálních služeb takto automaticky propsané údaje zkontroluje a zajistí případným zápisem jejich změnu či doplnění podle požadavků zákona.
Sankce při nesplnění povinností
ZESM zavádí též tzv. řízení o nesrovnalosti, které vede příslušný rejstříkový soud o zjištěných nesrovnalostech v zápise skutečností v evidenci skutečných majitelů. Pokud by poskytovatel sociálních služeb nezjednal ani na základě rozhodnutí rejstříkového soudu nápravu, dopustil by se přestupku se sankcí až do výše 500.000 Kč.
