Přinášíme vám aktuální rozhovor s vedoucí Oddělení financování sociálních služeb MPSV Ing. Lindou Maršíkovou o novinkách, které ministerstvo v nejbližší době připravuje v oblasti plánování a financování sociálních služeb.
Novela zákona o sociálních službách (z.č. 254/2014 Sb.) přinesla od 1.1.2015 řadu významných změn. Upravila proces tvorby a obsah střednědobého plánu, definovala síť sociálních služeb, přesněji zakotvila kompetence zadavatelů (kraj, obec, MPSV) v rámci procesu plánování a zejména přenesla pravomoc a odpovědnost za financování sociálních služeb z prostředků státního rozpočtu na kraje.
Jak jsou kraje na tuto zásadní změnu připraveny?
V posledních měsících probíhají intenzivní jednání s kraji, MPSV si nechalo zpracovat několik analýz, které mají s připraveností jednotlivých aktérů pomoci. Dochází k úpravě Metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí pro poskytování dotací ze státního rozpočtu krajům a Hlavnímu městu Praze, kde je nyní nově pro rok 2016 ukotvena povinnost financovat sociální služby formou vyrovnávací platby, upravené Rozhodnutím Komise č. 2012/21/EU ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu. Zároveň zpracováváme za MPSV pokyn pro kraje a Hlavní město Prahu k tomu, co je třeba minimálně před zavedením tohoto režimu udělat. Nezapomínáme ani na roli obcí, pro něž je nový systém financování zkouškou fungování procesu plánování a koordinace sociálních služeb v regionu, otestuje spolupráci s kraji atd. I obcím chceme s novými povinnostmi pomoci, pro právě zpracováváme dopis všem starostům obcí ČR, kde bude opět uveden stručný „návod“ k tomu, jak se v novém režimu financování chovat. Tento dopis by měl odejít do konce května.
Jaké další legislativní změny v oblasti sociálních služeb můžeme v dohledné době očekávat?
Každý právní předpis podléhá vývoji, neboť musí reagovat na změny a potřeby, které vyvolává praxe. Zásadní koncepční změny v oblasti financování sociálních služeb, reagující na potřeby daného systému a promítající i dopady evropské legislativy, byly do zákona v zásadě promítnuty. V tomto ohledu nás spíše čeká nelehká práce při jejich uvádění do běžného života. Samozřejmě, že některé dílčí otázky budou ještě vyžadovat legislativní úpravy. Ve vládě je v současné době projednáván text návrhu nařízení k provedení § 101a zákona o sociálních službách. Nařízení upraví bližší povinnosti krajů při rozdělování finančních prostředků, vymezí náklady, které z finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu nelze hradit a upraví i bližší podrobnosti rozdělení a čerpání dotace. Ve vztahu k poskytovatelům nařízení zdůrazňuje zachování rovného přístupu bez ohledu na právní formu poskytovatele, a zejména též zásadu stejného výpočtu dotace příspěvkovým organizacím zřizovaným krajem jako ostatním poskytovatelům. Je však nutné zmínit, že nařízení může upravit fungování pouze jednoho zdroje financování sociálních služeb v České republice, a to dotace ze státního rozpočtu.
Pokud jde o samotný zákon o sociálních službách, zmínila bych alespoň dvě otázky, které ministerstvo vnímá jako potřebné v dohledné době upravit. První z nich je výslovná a precizní úprava povinností poskytovatele sociální služby ve vztahu ke zpřístupňování osobních údajů klientů. Právní úprava této otázky, tedy kdo a v jakém rozsahu má právo nahlížet do spisu klientů s citlivými údaji, není jasná a vyvolává praktické problémy. Provázanost zejména zákona o sociálních službách, zákona na ochranu osobních údajů a kontrolního řádu proto vyžaduje určité úpravy. Další otázkou je rozdílná míra transparentnosti vedení účetnictví některých právních forem poskytovatelů sociálních služeb. Není tajemstvím, že bychom velmi podporovali myšlenku, aby podmínkou udělení registrace poskytovateli bylo povinné vedení podvojného účetnictví.
V poslední době se stále více hovoří o potřebě nastavit systém financování sociálních služeb jako víceletý. Jak ministerstvo vnímá tento problém?
Systém víceletého financování je skutečně cílem, kam směřovat. Některé kraje již v tomto ohledu nastavily určité mechanismy, které tento trend podporují. Vytváření krajských sítí sociálních služeb v souladu s víceletým střednědobým plánem je provázeno aktem pověření příslušného poskytovatele zajištěním dostupnosti dané služby. Právě toto pověření může být vydáváno na několik let, čímž kraj zajišťuje jistou míru stabilitu sítě. Zařazení do sítě nedává sice poskytovateli právní garanci, že z veřejných zdrojů obdrží ve víceletém období konkrétní výši finanční podpory, ale určitou míru jistoty, že je s ním v rámci systému počítáno a bude s ním jednáno o financování. Systém na bázi pověření navíc plní jednu z podmínek pravidel, za nichž může být poskytována veřejná podpora na sociální služby. Dalším stavebním kamenem víceletého systému budou nepochybně služby financované z Evropského sociálního fondu v rámci OP Zaměstnanost; zde se počítá s tříletým obdobím, po které budou vybrané služby financovány. Přestože dotace zůstanou nadále poskytovány na bázi podpory v rámci rozpočtového období, tedy 1 roku, systém jako celek díky ostatním nástrojům směřuje k významným prvkům víceletosti.
Když jste zmínila otázku tvorby krajských sítí, jak hodlá ministerstvo tomuto úkolu napomoci?
Je třeba zdůraznit, že tvorba krajské sítě spadá do kompetence každého kraje. Abychom však neměli sítě vzájemně zcela nekompatibilní, ministerstvo počítá s vydáním určité doporučující metodiky. Za tím účelem byla na MPSV vytvořena pracovní skupina k vytvoření „Metodiky pro vytváření krajské sítě sociálních služeb a pro plánování finančních prostředků v rámci procesů vytváření krajských střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb“.
Vycházíme z předpokladu, že tato metodika se stane základem a pomůckou pro tvorbu a aktualizaci krajských sítí, bude zároveň povinnou přílohou výzev k podávání projektů krajů na tvorbu sítí. Tento metodický dokument by však měl nejpozději do roku 2017 nalézt právní zakotvení na úrovni závazného právního předpisu v podobě prováděcí vyhlášky k zákonu o sociálních službách.
Když mluvíme o krajské síti, jaká role obcí se v rámci procesu plánování a financování sociálních služeb očekává?
Role obcí je dána především zákonem, který definuje jejich roli v rámci spolupráce s krajem při vytváření sítě. Zároveň se očekává, že obec, která doporučí určitou službu k zařazení do krajské sítě, a deklaruje tak její potřebnost na svém území, převezme na sebe zároveň závazek spolufinancování takové služby, přestože nejde o zákonnou povinnost. Bude samozřejmě věcí obecní samosprávy, jak významnou roli obec v tomto systému fakticky převezme.
Protože pověření k zajištění dostupnosti bude příslušnému poskytovateli vydávat kraj, navržený systém sítě je koncipován tak, že obec velmi jednoduše k takovému krajskému pověření „přistoupí“. Tím vyřeší nejen charakter kofinancování služby ze strany obce, ale též klíčovou otázku jeho souladu s pravidly slučitelné veřejné podpory. Tento postup bude jednotlivým obcím představem právě ve výše zmíněném dopise starostům.
Počítá systém krajské sítě i s účastí samotného ministerstva jako přímého poskytovatele dotace ze státního rozpočtu?
Samozřejmě ano. Ministerstvo jako organizační složka státu je jedním ze subjektů, který hodlá dotace poskytovat též přímo poskytovatelům sociálních služeb. Zákon s tím přímo počítá a role ministerstva je v tomto ohledu zejména ve vztahu ke službám nadregionálního charakteru nezastupitelná. Nicméně síť stojí na krajském principu, a proto i ministerstvo hodlá svým kofinancováním přistupovat ke krajskému pověření.
Kraje mají často obavy, zda teoreticky vytvořený koncept sítě nebude v rozporu s dosavadním praktickým fungováním a zda nedojde k narušení potřebné kontinuity. Je snad důvod k obavám?
Systém plánování a financování sociálních služeb je systémem velmi citlivým na zásahy a násilné změny. Ministerstvo rozhodně v tomto ohledu neplánuje žádnou revoluci. Vycházíme z předpokladu, že i když v minulosti síť nebyla jasně definována na úrovni právního předpisu, přesto jakási síť v každém kraji fakticky funguje, byť na rozdílné bázi a úrovni. Proto chceme prohlásit rok 2016 za „nultý rok“, který vyjde z existujícího „historického“ stavu a bude představovat základnu sítě připravenou k systematické a postupné transformaci či lépe řečeno adaptaci na nové podmínky a požadavky, dané jak naší, tak i evropskou legislativou.
V rozhovoru jste zmiňovala i financování sociálních služeb z Operačního programu Zaměstnanost. O jaké výši alokace prostředků na sociální služby mluvíme, odkdy a jak bude toto financování probíhat?
Pro výzvy na podporu sociálních služeb prevence pro kraje a Hlavní město Prahu (tzv. individuální projekty) je v Operačním programu zaměstnanost, v rámci prioritní osy 2.1, vyčleněna alokace 6,5 mld. Kč. Financování sociálních služeb z prostředků Evropského sociálního fondu bude probíhat za stejných podmínek, jako financování ze státního rozpočtu prostřednictvím krajů a Hlavního města Prahy. Vyhlášení výzev pro kraje se plánuje na červen letošního roku, financování služeb sociální prevence pak bude nabíhat od ledna roku 2016. Další výzvy pro poskytovatele sociálních služeb (tzv. grantové projekty) budou následovat.
